Dmytro Bortňanskyj se narodil 28. října v Hluchivě v Černigovské gubernii. Podle polského badatele Miroslava Cidyva byl otec Dmytra Lemkem, původně se jmenoval Štefan Škurat a pocházel z obce Bortně. Když přišel do hlavního města hejtmanství změnil své jméno podle rodné obce na Bortňanskij, které považoval za přijatelnější pro ukrajinské prostředí.
V dětství navštěvoval pěveckou školu v Hluchivu, ale již v sedmi letech byl přijat do dvorního pěveckého sboru v ruském Petrohradě. Vedle církevních sborů vystupoval i v italských operních představeních, kde zpočátku (jak bylo tehdy zvykem) zpíval ženské role.
Na doporučení dvorního hudebního ředitele, kterým byl tehdy Baldassare Galuppi, získal stipendium k dalšímu studiu v Itálii. Usadil se v Benátkách, dále studoval u Galuppiho, který se mezitím z Petrohradu vrátil. Vyjížděl však i do ostatních hudebních center Itálie (Řím, Neapol), zejména však do Bologne, kde byl žákem Padre Martiniho. Během pobytu v Itálii zkomponoval tři opery na mytologická témata: Kreón, Alkeidés a Quintus Fabius a řadu sonát, kantát i církevních skladeb.
Po návratu do Ruska byl Bortňanskij jmenován učitelem a ředitelem Dvorního pěveckého sboru v Petrohradě. V roce 1816 získal imperátorské privilegium na dohled nad vydáváním a provozováním církevní hudby. Hned zpočátku této činnosti vydal ve vlastní redakci díla Galuppiho, Sartiho, Berezovského a také své vlastní sborové koncerty.
Na sklonku života připravoval vydání svého souborného díla. To se mu však dokončit nepodařilo. Zemřel 28. září 1825 za zvuků svého sboru „Вскую прискорбна еси душе моя“, který mu, na jeho přání, přišli zazpívat členové dvorního souboru. Souborné dílo pak vyšlo v deseti svazcích v roce 1882 v redakci Petra Iljiče Čajkovského. Byl pohřben na Smolenském pravoslavném hřbitově. V roce 1953 byly jeho ostatky přeneseny do Panteonu osobností ruské kultury na Tichvinském hřbitově.[1]
Dílo
Bortňanskij na památníku 1000 let Ruska ve Velkém Novgorodu
Bortňanskij byl mistrem sborové duchovní hudby Komponoval však také opery a komorní a klavírní skladby.
Вихорева Т.': Духовная музыка Д. С. Бортнянского. Saarbrücken: LAP Lambert Academic Publishing, 2012, ISBN978-3-8484-2962-2
Доброхотов Б.: Д. С. Бортнянский. М.-Л., 1950.
Ковалёв К.: Бортнянский. Серия ЖЗЛ. Moskva, Молодая гвардия, 1989.
Лебедев Н. А.: Березовский и Бортнянский как композитор церковного пения. СПб., 1882.
Лебедева-Емелина А.: Русская духовная музыка эпохи классицизма (1765–1825). Каталог произведений. Moskva, Прогресс-Традиция, 2004. ISBN5-89826-215-6
Маценко П.: Дмитро Степанович Бортнянський і Максим Созонтович Березовський. Вінніпег, 1951.
Рыжкова Н.: Прижизненные издания сочинений Д. С. Бортнянского: Сводный каталог. — СПб., 2001.
Рыцарева М.: Композитор Бортнянский. Жизнь и творчество. Leningrad, Музыка,1979.
Смирнов А.: Д. С. Бортнянский в мировом изобразительном искусстве XVIII-XXI веков: альбом иконографических материалов. Moskva, Белый Город, 2014. ISBN978-5-7793-0280-7
Іванов В.: Дмитро Бортнянський. Київ., 1980.
Pilat M.: The Sacred Music of Dmitri S. Bortniansky as a Monumental Body of Works in Eighteenth Century Russia. New York University, 1969.
.jpg)
