Diisobutylaluminiumhydrid (zkráceně DIBALH, DIBAL, DIBAL-H nebo DIBAH) je organická sloučenina se vzorcem (i-Bu2AlH)2, lde i-Bu je isobutyl (-CH2CH(CH3)2). Používá se například jako kokatalyzátor polymerizace alkenů.[1]
Vlastnosti
Podobně jako u většiny organických sloučenin hliníku je struktura této pravděpodobně složitější než napovídá stechiometrický vzorec. Několika metodami bylo zjištěno, že sloučenina vytváří dimer a trimer, obsahující tetraedrická hliníková centra a hydridové můstkové ligandy.[2]
Hydridové ionty jsou malé a navázané na sloučeniny hliníku také silně zásadité, což za přítomnosti alkylových skupin způsobuje tvorbu můstků.
Příprava
DIBAL lze připravit zahříváním triisobutylhliníku (který se také vyskytuje jako dimer), čímž se vyvolá beta-hydridová eliminace:[3]
- (i-Bu3Al)2 → (i-Bu2AlH)2 + 2 (CH3)2C=CH2
I když může DIBAL být prodáván jako bezbarvá kapalina, tak se častěji dodává jako roztok v organickém rozpouštědlu, například toluenu nebo hexanu.
Použití
DIBAL se používá v mnoha redukcích, například při přeměnách karboxylových kyselin, nitrilů a dalších jejich derivátů na aldehydy. DIBAL účinně redukuje α-β nenasycené estery na allylalkoholy.[4] Hydrid lithnohlinitý (LiAlH4) oproti tomu redukuje estery a acylchloridy na primární alkoholy a nitrily na primární aminy. DIBAL reaguje rychleji se sloučeninami bohatými na elektrony, je tak elektrofilním redukčním činidlem, zatímco LiAlH4 je spíše nukleofilem.
Přestože DIBAL dobře redukuje nitrily na aldehydy, tak redukce esterů se stejnými funkčními skupinami sice vypadají, že by také měly probíhat dobře, ovšem často vedou ke směsím alkoholů a aldehydů; tomu se lze vyhnout opatrným řízením podmínek reakce.[5]
Bezpečnost
DIBAL, jako i většina organohlinitých sloučenin, nebezpečně reaguje se vzduchem a vodou, kdy může i dojít k výbuchu.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Diisobutylaluminiumhydrid na Wikimedia Commons - Stockman, R. Dibal reduction of an amino acid derived methyl ester; Garner's Aldehyde. ChemSpider Synthetic Pages. 2001. Dostupné online. DOI 10.1039/SP161. SyntheticPage 161. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- Oxidation And Reduction Reactions in Organic Chemistry [online]. University of Southern Maine, Department of Chemistry. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-11. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- Diisobutyl Aluminum hydride (DIBAL-H) and Other Isobutyl Aluminum Alkyls (DIBAL-BOT, TIBAL) as Specialty Organic Synthesis Reagents [online]. Akzo-Nobel [cit. 2011-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-08. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diisobutylaluminium hydride na anglické Wikipedii.
- ↑ K. Ziegler; H. Martin; F. Krupp. Metallorganische Verbindungen, XXVII Aluminiumtrialkyle und Dialkyl-Aluminiumhydride aus Aluminiumisobutyl-Verbindungen. Justus Liebigs Annalen der Chemie. 1960, s. 14–19. DOI 10.1002/jlac.19606290103.
- ↑ M. F. Self; W. T. Pennington; G. H. Robinson. Reaction of Diisobutylaluminum Hydride with a Macrocyclic Tetradentate Secondary Amine. Synthesis and Molecular Structure of [Al(iso-Bu)]2[C10H20N4][Al(iso-Bu)3]2: Evidence of an Unusual Disproportionation of (iso-Bu)2AlH. Inorganica Chimica Acta. 1990, s. 151–153. DOI 10.1016/S0020-1693(00)84819-7.
- ↑ J. J. Eisch. Organometallic Syntheses. New York: Academic Press, 1981. Dostupné online. ISBN 0-12-234950-4.
- ↑ P. Galatsis. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. New York: John Wiley & Sons, 2001. ISBN 0471936235. DOI 10.1002/047084289X.rd245. Kapitola Diisobutylaluminum Hydride.
- ↑ Damien Webb; Timothy F. Jamison. Diisobutylaluminum Hydride Reductions Revitalized: A Fast, Robust, and Selective Continuous Flow System for Aldehyde Synthesis. Organic Letters. 2012-01-20, s. 568–571. ISSN 1523-7060. DOI 10.1021/ol2031872. PMID 22206502.
