PROFILBARU.COM

Daniel Adam z Veleslavína
	Daniel Adam z Veleslavína (kreslil Jan Vilímek)
Narození	31. srpna 1546; Praha
Úmrtí	18. října 1599 (ve věku 53 let); Praha
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	nakladatel, spisovatel, překladatel, organizátor literární činnosti, humanista
Příbuzní	Jiří Melantrich z Aventina
Významná díla	Kalendář historický; Práwa a Zřijzenij zemská Králowstwj Cžeského
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Adam z Veleslavína (31. srpna 1546 Veleslavín u Prahy – 18. října 1599 Praha) byl český nakladatel, spisovatel, bohemista, lexikograf, historik, filozof, překladatel, organizátor literární činnosti, humanista a vysokoškolský pedagog. Svou činností velmi ovlivnil českou literaturu, proto období, kdy působil, se nazývá dobou veleslavínskou.

Život

Pocházel z vážené měšťanské rodiny Adamů z Veleslavína.

Vystudoval historii na pražské univerzitě, v letech 1569–1576 na ní jako mistr přednášel.^[1] Roku 1576 se oženil s dcerou knihtiskaře Melantricha a začal se podílet na činnosti tchánovy tiskárny, zprvu jako autor. V roce 1578 zde vydal svůj Kalendář historický a o rok později Slovník latinsko-český. V roce 1580 tchán zemřel a o šest let později také jeho syn Jiří, který rodinný podnik značně zadlužil.^[2] Daniel Adam v roce 1586 tiskárnu převzal a přivedl ji k rozkvětu. Zasloužil se o vydání 139 publikací s výtečnou typografickou úpravou (62 latinských, 60 českých, 2 německé a 15 vícejazyčných).^[3] Byl jedním z prvních vydavatelů notových tisků.^[4]^[5] Jeho hlavní činnost nespočívala ani tak v psaní, jako v organizaci, opravě a překladech. Vytvořil kolem sebe okruh autorů, kteří stejně jako on chtěli šířit vzdělanost a kulturní rozhled mezi široké vrstvy obyvatelstva. Vydával populárně naučné spisy z mnoha oblastí lidského života, např. historie, zdravovědy, práva, morálky. Výrazně přispěl k rozvoji českého jazyka. Vydávané knihy byly psány vytříbenou češtinou.^[2]^[1]

Od roku 1578 užíval ke svému jménu přídomek „z Veleslavína“ podle rodiště svého otce. Na jeho erbu byl okřídlený kůň Pegas jako symbol duchovního vzletu, nad ním helmice s párem křídel, hvězdou a iniciálami DZW.^[3]

Byl významným měšťanem Starého Města, působil v městské správě i jako rozhodčí na univerzitě. Pečlivým hospodařením nabyl několik domů, vinic a polností.^[3]^[5]

V roce 1595 se odstěhoval do okolí Mladé Boleslavi, kde dožil svůj život. Zemřel v Praze 18. října 1599, několik dní po návratu ze své vinice, kde se nachladil a dostal horečku. Přesná příčina smrti nebyla objasněna.^[2] Tiskárnu potom vedla jeho žena Anna se svým druhým manželem, tiskařem Janem Bohutským. Od roku 1613 pokračoval v její činnosti syn Samuel Adam, který byl stejně jako otec stoupencem Jednoty bratrské. Po stavovském povstání musel odejít do exilu a tiskárna byla zkonfiskována ve prospěch jezuitů.^[2]^[5]

Dílo

Titulní list Veleslavínova *Kalendáře historického* z roku 1578

Autorská tvorba

Kalendář historický
Kroniky dvě o založení země české (1585)

Vydavatelská činnost

Tuto jeho činnost lze považovat za výrazně významnější než vlastní tvorbu.

Mattioliho Herbář
Silva quadrilinguis – 1598, bohatství čtyř jazyků. Jednalo se o slovníky latiny, řečtiny, češtiny a němčiny
Dictionarum latinum s českými výklady
Cariona Kronika světa
Sv. Augustina Rukovět
Politika historica
Kocínova Abeceda podobojné manželky
Moudrost Syracha
Slovník latinsko-česko-německý
Hosiova kronika moskevská
Vypsání města Jerusalému
Hospodář
Historie církevní od Kocína
Kronika nová o národu tureckém
Výklad ke žalmu 91. atd.

Ocenění

Jméno Daniela Adama bylo umístěno pod okny budovy Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Po Danielu Adamovi z Veleslavína byla v roce 1878 pojmenována Veleslavínova ulice v historickém centru Plzně, která se před tím jmenovala Dlouhá. Od roku 1945 nese jméno Veleslavínova ulice v katastru obce Moravská Ostrava (dříve Strassmannova (do 1939), Háchova (1939) a Jungova (1939-45). Výše zmíněné poválečné přejmenování ulice po českém bohemistovi kontrastuje s předchozími názvy odkazujícími na politiky Háchu a Junga provázanými s nacistickým režimem a naopak citlivě doplňuje křižující ulici Husovu vedoucí k Husově evangelickému kostelu na Husově náměstí, jakože Daniel Adam byl sám stoupencem církve bratrské.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Daniel Adam z Veleslavína. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d CODR, Milan; ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Daniel Adam z Veleslavína, s. 8–12.
↑ ^a ^b ^c Daniel Adam z Veleslavína – Encyklopedie knihy. www.encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online.
↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Adam z Veleslavína, Daniel, s. 4.
↑ ^a ^b ^c LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Dobromila Lebrová: Daniel Adam z Veleslavína, humanista, vydavatel, knihtiskař, historik a spisovatel - 410. výročí úmrtí. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné online.

Literatura

BOHATCOVÁ, Mirjam. Obecné dobré podle Melantricha a Veleslavínů. Studie k završení knižní tvorby Mistra Daniela Adama z Veleslavína [zemřelého] 18.10.1599. Praha 2005. ISBN 80-246-0524-4. 592 s.
ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 30.
Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 343–346, 357–358.
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 28–30.
HOVORKA, Josef M. Daniel Adam z Veleslavína - Ke třístému výročí jeho úmrtí. Praha: Zlatá Praha Roč.XVI.čís.49, 1899.
HRABÁK, Josef; JEŘÁBEK, Dušan; TICHÁ, Zdeňka. Průvodce po dějinách české literatury. 3. vyd. Praha : Panorama, 1984. 521 s. S. 115–116.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 11.
KOPECKÝ, Milan. Daniel Adam z Veleslavína. Praha 1962. 178 s.
KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 12, 13, 245.
MENCLOVÁ, Věra; VANĚK, Václav, a kol. Slovník českých spisovatelů. 2. vyd. Praha: Libri, 2005. 832 s. ISBN 80-7277-179-5.
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 9.
Památník Danieli Adamu z Veleslavína. Praha: Gremium knihkupců pražských, 1899. Dostupné online.
Stručný životopis Daniela Adama z Veleslavína. Brno: Veleslavín, 1887. 16 s. Dostupné online.
ŠŤASTNÝ Radko. Čeští spisovatelé deseti století : Slovník českých spisovatelů od nejstarších dob do počátku 20. století. Praha : SPN, 1974. 296 s. S. 7.
VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 8.
VONDRA, Roman. Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599). Historický obzor, 2008, 19 (9/10), s. 227–230. ISSN 1210-6097.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 27–28.
WINTER, Zikmund. Z rodiny a domácnosti staročeské : Ze života 16. století. Praha: Otto, 1912. Dostupné online. Kapitola U mistra Daniele z Veleslavína, s. 227–242.