Dajka,anglickydyke nebo dike, (synonymumpravá žíla) je odborný geologický termín pro horninové těleso protínající napříč sousední horniny. Název poprvé použil roku 1795 skotský geolog James Hutton. Termín dajka se používá v některých slovanských jazycích.[1] Pro dajku s rudní výplní se používá výhradně názvu žíla nebo rudní žíla.[2]
Pohled na pravou žílu, kterou vystupovalo magma na povrch, na ostrově Madeira.
Popis
Útvar má formu úzkého a protáhlého skalního výchozu na místě obnažené žíly, tvořené magmatickou výplní trhliny nebo rozsedliny v méně pevném horninovém materiálu, často v sopečnémtufu. Výplň trhlin protíná diskordantně své okolí. Pro popis její polohy se využívá směr a sklon. Výplň může být jednoduchá nebo složená z více hornin.[2] Působením exogenních činitelů byla tvrdší žilná výplň vypreparována z méně odolného okolí a na zemském povrchu tvoří morfologicky výrazný útvar – skalní zeď.
V dajce tvořené vulkanickou horninou (čedičem, tefritem nebo trachytem) dochází ke sloupcovité odlučnosti se vznikem směrovaných sloupců, což vedlo k místnímu pojmenování Čertova zeď (například národní přírodní památka Čertova zeď).[3][4]
Pokud jsou magmatické horniny dajek dostatečně pevné, hodí pro stavební účely, a proto byly či jsou často těženy. Na místě pak zbude rýha po odtěžené hornině.
