Dětřich byl synem lotrinského vévodyDětřicha II. a Gertrudy, dcery flanderského hraběte Roberta Fríského. Po brutální vraždě Karla Dobrého, která vyvolala občanskou válku, a jmenování Viléma Clita flanderským hrabětem si bruggští měšťané zvolili na hraběcí stolec Dětřicha jako vnuka Roberta Fríského a vzkázali francouzskému králi Ludvíkovi VI., jehož chráněncem byl Vilém Clito, že francouzský král nemá právo se vměšovat do volby flanderského hraběte.[2] Dětřich přislíbil Bruggám, Gentu, Lille a Ypres, že bude podporovat obchod a hájit jejich svobody.[3] V březnu 1128 jej Bruggy uznaly hrabětem.[4] Po smrti Viléma Clita v létě 1128 v bitvě u Alostu se Dětřich dočkal uznání Francie a již v září 1128 v Casselu novopečený hrabě společně se svými vazaly obdaroval templářského velmistra Huga z Payns, jenž cestoval po evropských královských dvorech a povolával lid do Jeruzaléma.[5]
Během své vlády se snažil udržet si neutralitu během zápasu Francie s Anglií, která prospěla rozvoji flanderského obchodu. Roku 1134 po smrti první ženy Swanehildy[6] se oženil se Sibylou, dcerou jeruzalémského králeFulka z Anjou.[pozn. 2]
Opakovaně se vydával do Svaté země, a to roku 1138, roku 1147 s druhou křížovou výpravou, poté roku 1157 a 1164.[9] O templářích hovořil roku 1144 jako o rytířích Chrámu ustavičně bojujících za Hospodina důraznou obranou východní církve před pohanskou špínou.[10]
Zemřel v lednu 1168 ve Flandrech a byl pohřben v klášteře Watten.[11] Vlády se ujal syn Filip.
Odkazy
Poznámky
↑Podle Dětřichovy listiny z 13. září 1128, kde je uvedeno, že k darování došlo v devátém roce po založení řádu, se stanovuje datum založení řádu templářů.
↑Sibyla byla bývalou ženou[7] Dětřichova předchůdce Viléma Clita, manželství bylo na zásah anglického krále Jindřicha I. anulováno.[8]
↑EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN80-7203-465-0. S. 129.
↑CAENEGEM, R. C. van. Law and Power in Twelfth-Century Flanders. In: BISSON, Thomas N. Cultures of power: lordship, status, and process in twelfth-century Europe. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 1995. ISBN0-8122-1555-9. S. 151. (anglicky)
↑Gilbert of Mons. Chronicle of Hainault. Příprava vydání Laura Napran. Woodbridge: The Boydell Press, 2005. 221 s. Dostupné online. ISBN1-84383-120-1. S. 47. Dále jen Chronicle of Hainault.
↑RILEY-SMITH, Jonathan. The crusades: a history. 2. vyd. [s.l.]: Continuum International Publishing Group, 2005. 353 s. ISBN0-8264-7269-9. S. 135. (anglicky)