Chej-chaj-c'

ikona
Tento článek potřebuje urgentně upravit.
Jak mají články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Pravopis. Pro úspěšné publikování článku je nezbytné si tato pravidla důkladně nastudovat. Neodstraňujte tento banner, po uplynutí lhůty tak učiní některý ze zkušených wikipedistů. Jestliže si nevíte rady, navštivte prosím stránku Potřebuji pomoc.
Článek nebo jeho problematická část mohou být smazány v procesu odloženého smazání, pokud nedojde k nezbytným úpravám ve stanovené lhůtě 14 dní, která skončí 29. 12. 2024 19:27 (CET).
Pro vkladatele šablony: Vyhledejte v historii článku autora tohoto textu a na jeho diskusní stránku vložte
{{subst:Urgentně upravit autor|Chej-chaj-c'}} --~~~~
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: přepisy a další úpravy textu, závěrečné sekce standardně

Chej-chaj-c' (čínsky: 黑孩子; pchin-jin: hēiháizi), nebo “schované děti” či “černé děti”, je název používaný v Číně pro děti narozeny i přes politiku jednoho dítěte, nebo obecně děti které nebyly registrovány v národním restriktivním registračním systému hukou (chu-kchou).

Pozadí a historie

Chtíč pro Čínu růst a ekonomicky se vyvíjet bylo to co nejvíce podpořilo politiku jednoho dítěte, protože tak velkého cíle by nebylo možno dosáhnout, kdyby čínská populace nerostla pomalu a nebyla limitována. Implementací politiky jednoho dítěte se podpořilo používání privilegií jako například vzdělání, prostory pro bydlení a přístup ke zdravotnictví. Čína také odradila rodiny od toho mít více než jedno dítě finanční penalizací a limitování nebo sejmutí jejich přístupu k těmto privilegiím.[1]

Tato privilegia a jejich omezení byly používány k regulování počtu dětí které byly povoleny a prodlužování doby mezi porody, pokud rodina měla povoleno mít druhé dítě. Také byly využívány na regulaci roků vhodných na početí dětí u starších párů, které se rozhodly vzít.[2] Zatímco výbor pro rodinné plánování nastavil specifická očekávání pro politiku jednoho dítěte, lokální oddělení pro rodinné plánování vedlo implementace v jejich vlastních krajích. Toto nastavení vedlo k variacím mezi provinciemi v systému, jenž ovládá privilegia a omezení která jsou použita na regulaci čínských rodin. Menšinové skupiny byly brány jako jedny z mála rodin, které byly osvobozeny z limitu na jedno dítě.[1][2]

Další výjimkou byly rodiny, v nichž oba rodiče jsou jedináčci nebo pracují v nebezpečných pracích.[2] Také bylo možné pro rodiny mít druhé dítě, pokud jejích první bylo narozeno invalidní. Mimo tyto výjimky, nějaké rodiny měly povoleno mít druhé dítě podle toho kde žily. Vládní zaměstnanci a další obyvatelé měst čelili přísné vynucení zákonu, zatímco rodiny z venkova mohly často mít druhé dítě, hlavně pokud jejich prvorozené byla dívka.

Rodinný registrační systém Číny (také nazýván hukou) pracuje ve spojení s registrací narození, aby zajistil, že každé dítě je správně registrované. Registrace k hukou je nutná, aby dítě mohlo dostat občanství, které je potřebné pro jisté benefity a programy pod politikou jednoho dítěte. Pro registraci s hukou, dítě musí mít správnou dokumentaci od oddělení veřejného zdraví a lokálního rodinného plánování, rodný list, které se získají po registraci narození. Spolu s těmito dokumenty se také musí předložit validní identifikace obou rodičů.[3]

Jakékoliv dítě, jehož narození je nelegální pod v tu dobu existujícím zákonem, bude skoro jistě neregistrované k registraci narození a rodinné registraci, obvykle kvůli peněžním a sociálním penaltám. Těmto neregistrovaným dětem se říká heihaizi. Jiným dětem, které byly narozeny ilegálně, ale byly po narození nahlášeny a byla za ně zaplacena pokuta, se heihaizi neříká. Nebýt zařazen do rodinného registru (tím pádem i rodného listu), znamená že dítě legálně neexistuje a nemá přístup k většině sociálním službám, jako vzdělání a zdravotnictví, a nejsou chráněny zákonem.[4][5][6]

Bez rodného listu a registrace hukou, dítě nemůže dědit nebo získat pozemek, nemůže být proplaceno pojištění pro zdravotní nebo sociální důvody, získat finanční podporu, nebo chodit do školy, dokud není finanční penalta zaplacena. Heihaizi jsou také popřeny hodně práv v dospělosti. Nemůžou se ucházet o práci ve vládě, nebo v jiných pracích, nemůžou se vzít a začít rodinu, nemůžou se přidat do ozbrojených sil.[6] Mimo nelegální zaměstnání jako prostituce či organizovaný zločin, “schované děti” mají možnost zůstat s jejich rodinami a pomáhat jim se soukromou prací, jako agrikultura nebo soukromé podnikání.

V nějakých částech Číny jsou děti počaty a narozeny jenom aby mohly být prodány obchodníkům s lidmi, obvykle hned po narození.[7] Tito obchodníci je prodají bohatým rodinám v Číně, nebo je vezmou za hranice, aby je mohli znovu prodat. Tyto děti mohou být použity k práci v továrnách, dívky mohou být také prodány jako dětské nevěsty nebo do nezletilých nevěstinců.[7]

V čínském sčítání lidu z roku 2000, číslo neregistrovaných lidí bylo odhadnuto na 8 052 484 lidí, což je 0,65% celkové populace té doby.[8]

Když v nějakých případech antikoncepce nefunguje, což má za výsledek neplánované těhotenství, nějaké ženy se rozhodnou nemít potrat. Tyto ženy se často vyhýbají zdravotní péči v době jejich těhotenství a porodu, kvůli strachu z toho že budou nuceny do potratu nebo do zaplacení finanční penalty. Toto mělo za následek vysokou míru kojeneckých a mateřských smrtí.[2]

Pohlaví

Některé čínské ženy kvůli politice jednoho dítěte a kulturní preferenci synů nad dcerami porodí jejich dcery tajně, doufajíc že jejich další dítě bude kluk. Toto dítě je později zaregistrováno jako jediné dítě rodiny.[5]

Většina heihaizi v Číně jsou ženy, díky jejich postradatelnosti v očích čínské kultury.[1] Náhodné vyšetřování z roku 2004 odhalilo že 70-80 % z 530 000 nalezených neregistrovaných lidí byly ženy.[6] Tyto “neexistující” ženy jsou nuceny žít v utajení bez přístupu ke vzdělání či zdravotnictví, pokud nejsou opuštěny v sirotčinci[1]. Jako výsledek nahlašování více mužských než ženských narození, populační statistiky Číny jsou kompromisované a poměr pohlaví kojenců jsou drasticky zkreslené. Nicméně, tajné rození ženských kojenců představuje jenom část kompromisovaných populačních statistik.[2]

Zatímco selektivní potraty podle pohlaví jsou v Číně nelegální, jsou pořád často prováděny, což zkresluje poměr pohlaví kojenců a zvyšuje rozdíl v počtu žen s muži. V jistých případech, kdy je druhé dítě povoleno, je známo že pokud jejich prvorozené dítě je dcera, následující těhotenství s ženským plodem “zmizí”, umožňujíc rodině mít syna.[2] Ženy se tímto staly vzácnějšími kvůli poklesu v ženských narozeních, což vedlo ke kriminálním aktivitám týkajících se únosů a prodeji žen jako nevěst.[2] Toto by mohlo ohrozit stabilitu již vratké čínské populace kvůli růstu případů HIV a jiných STD rozšířených sexuálními pracovnicemi.[2] Ženská populace také klesá kvůli tlaku, který je na ně naložen, aby měly syna, a tlak tajných životů heihazi žen je tak zdrcující, že Čína má jeden z nejvyšších počtů sebevražd mezi dospělými ženami z celého světa.[1]

Dynamika

Původ fenoménu

Vznik heihaizi, nebo “černých dětí” je primárně výsledek přelidnění v Číně. Za vlády Mao Zedonga, přístup k bezpečné vodě, jídlu a lepším životním podmínkám vedl k 400% poklesu úmrtnosti kojenců a skoro zdvojnásobení průměrné délky života z předchozích třiceti let.[9] V důsledku zdravější populace, Čína zažila velký nárůst populace mezi šedesátými a sedmdesátými lety dvacátého století.[10]

Čínská vláda si začala všímat rychle rostoucí populace v jejich modernizující ekonomice a rozhodli se, že se musí něco stát.[11] Ovlivněni cílem Chen Muhua “snížení porodnosti země na 10 % za tři roky”, vládní plán byl vytvořen roku 1979.[11] Jeho cílem bylo limitovat počet dětí matky mohly mít.[11]

Život jako heihaizi

Jako heihaizi, člověk nevlastní registraci hukou, identifikační dokument podobný americké kartě sociálního zabezpečení.[12] Tento dokument je nutný, aby člověk měl přístup a mohl použít jakýkoli typ státní služby, což vzhledem k politické struktuře Číny znamená, zdravotnictví, cestování, vzdělání a v mnoha případech i práce.[12]

Heihaizi jsou často nuceni pracovat ilegální práce v organizovaném zločinu, prostituci a dealování drog.[12]

Nedávné změny v politice jednoho dítěte

Na začátku roku 2014, politika jednoho dítěte byla zmírněna, a umožnila párům mít druhé dítě, pokud oba rodiče byli sami jedináčci.[13] V roce 2016 byla tato politika oficiálně ukončena, a všechny páry mohly mít až dvě děti.

Od roku 2022, všechny páry mohou mít až tři děti a Čína se aktivně snaží navýšit porodnost země.

Reference

Toto heslo bylo zpracováno na základě wikipedie v jiném jazyce.

  1. Kane, Penny; Choi, Ching Y (1999). "China's One Child Family Policy". British Medical Journal. 319 (7215): 992–4. doi:10.1136/bmj.319.7215.992. PMC 1116810. PMID 10514169.
  2. Hesketh, Therese; Lu, Li; Xing, Zhu Wei (2005). "The effect of China's one-child family policy after 25 years" (PDF). New England Journal of Medicine. 353 (11): 1171–76. doi:10.1056/NEJMhpr051833. PMID 16162890.
  3. Li, Shuzhuo; Zhang, Yexia; Feldman, Marcus W (2010). "Birth Registration in China: Practices, Problems, and Policies". Population Research and Policy Review. 29 (3): 297–317. doi:10.1007/s11113-009-9141-x. PMC 2990197. PMID 21113384.
  4. 黒核子～一人っ子政策の大失敗 [Black Children – The Failure of One Child Policy] (in Japanese). FC2. Retrieved 10 July 2010.
  5. "One Child Policy". Laogai Research Foundation. Archived from the original on 31 October 2010. Retrieved 13 July 2010.
  6. Li, Shuzhuo; Zhang, Yexia; Feldman, Marcus W (2010). "Birth Registration in China: Practices, Problems and Policies". Population Research and Policy Review. 29 (3): 297–317. doi:10.1007/s11113-009-9141-x. PMC 2990197. PMID 21113384.
  7. Xicheng, Hannah Beech (29 January 2001). "China's Infant Cash Crop". Time Pacific. Archived from the original on 28 January 2001. Retrieved 13 July 2010.
  8. Zhou 2005, p. 2
  9. Bergaglio, Maristella. "Population Growth in China: The Basic Characteristics of China's Demographic Transition" (PDF). Global Geografia. IT.
  10. "Population China". US Census Bureau
  11. Wu, Harry (5 November 2009), Prepared Statement for Harry Wu, Director of Laogai Research Foundation, at Human Rights Commission in Washington DC, November 5, 2009 (PDF), Washington, DC: Women's Rights Without Frontiers, archived from the original (PDF) on 12 December 2021
  12. Gluckman, Ron (19 December 2013). "The Ghosts of China's One-Child Policy". Vocativ. Archived from the original on 16 August 2022. Retrieved 10 February 2014.
  13. Park, Madison; Armstrong, Paul (28 December 2013). "China eases one-child policy, ends re-education through labor camps". CNN. Retrieved 11 February 2014

Bibliografie

Externí linky

  1. ↑ a b c d e Kane, Penny; Choi, Ching Y (1999). "China's One Child Family Policy". British Medical Journal. 319 (7215): 992–4. doi:10.1136/bmj.319.7215.992. PMC 1116810. PMID 10514169.
  2. ↑ a b c d e f g h Hesketh, Therese; Lu, Li; Xing, Zhu Wei (2005). "The effect of China's one-child family policy after 25 years" (PDF). New England Journal of Medicine. 353 (11): 1171–76. doi:10.1056/NEJMhpr051833. PMID 16162890.
  3. ↑ Li, Shuzhuo; Zhang, Yexia; Feldman, Marcus W (2010). "Birth Registration in China: Practices, Problems, and Policies". Population Research and Policy Review. 29 (3): 297–317. doi:10.1007/s11113-009-9141-x. PMC 2990197. PMID 21113384.
  4. ↑ 黒核子～一人っ子政策の大失敗 [Black Children – The Failure of One Child Policy] (in Japanese). FC2. Retrieved 10 July 2010.
  5. ↑ a b "One Child Policy". Laogai Research Foundation. Archived from the original on 31 October 2010. Retrieved 13 July 2010.
  6. ↑ a b c Li, Shuzhuo; Zhang, Yexia; Feldman, Marcus W (2010). "Birth Registration in China: Practices, Problems and Policies". Population Research and Policy Review. 29 (3): 297–317. doi:10.1007/s11113-009-9141-x. PMC 2990197. PMID 21113384.
  7. ↑ a b Xicheng, Hannah Beech (29 January 2001). "China's Infant Cash Crop". Time Pacific. Archived from the original on 28 January 2001. Retrieved 13 July 2010.
  8. ↑ Zhou 2005, p. 2
  9. ↑ Bergaglio, Maristella. "Population Growth in China: The Basic Characteristics of China's Demographic Transition" (PDF). Global Geografia. IT.
  10. ↑ "Population China". US Census Bureau
  11. ↑ a b c Wu, Harry (5 November 2009), Prepared Statement for Harry Wu, Director of Laogai Research Foundation, at Human Rights Commission in Washington DC, November 5, 2009 (PDF), Washington, DC: Women's Rights Without Frontiers, archived from the original (PDF) on 12 December 2021
  12. ↑ a b c Gluckman, Ron (19 December 2013). "The Ghosts of China's One-Child Policy". Vocativ. Archived from the original on 16 August 2022. Retrieved 10 February 2014.
  13. ↑ Park, Madison; Armstrong, Paul (28 December 2013). "China eases one-child policy, ends re-education through labor camps". CNN. Retrieved 11 February 2014

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!