Cecilie Jelínková

Cecilie Jelínková
Jiná jménaCecílie Jelínková
Narození5. října 1904
Kolín;
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. ledna 1943 (ve věku 38 let)
Koncentrační tábor Mauthausen;
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena v plynové komoře
Bydliště
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Minská ulice v pražských Vršovicích, kde za protektorátu bydlela Cecilie Jelínková
Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[1][2]

Cecilie Jelínková (5. května 1904 Kolín – 26. ledna 1943 Koncentrační tábor Mauthausen)[3] byla za německé okupace Čech, Moravy a Slezska členkou domácího protiněmeckého odboje, poskytovala svůj pražský byt jako útočiště pro ilegální pobyt některým klíčovým představitelům sokolského odboje a zároveň byla spojkou mezi zemským velením Obce sokolské v odboji (OSVO) v Čechách a na Moravě.[3][4]

Život

Cecilie Jelínková se narodila 5. října 1904 v Kolíně.[4][3] V době protektorátní bydlela v pražských Vršovicích v Minské ulici, která se za německé okupace Čech, Moravy a Slezska (1939 až 1945) jmenovala Krokova. A právě tento svůj byt (sloužící pro ilegální ubytování) dávala k dispozici členům sokolské odbojové organizace Jindra. Cecilie Jelínková se touto formou protiněmeckého odporu zařadila mezi hlavní poskytovatele úkrytu:

  • zakladateli a vedoucímu ilegální organizace Jindra profesoru Ladislavu Vaňkovi a
  • členu vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON), odbojové slupiny Za vlast, sokolské skupiny Jindra a spolupracovníku štábního kapitána Václava Morávka kapitánu Karlu Pavlíkovi.[4][5]

Cecilie Jelínková vykonávala funkci spojky mezi Pavlíkem, Vaňkem a spolupracovníky československých parašutistů. Současně fungovala i jako spojka k vedoucímu sokolské odbojové organizace Jindra na Moravě Štěpánu Drásalovi.[4][p. 1]

Zatčení

Příslušník (a zakladatel) sokolské organizace Jindra profesor Ladislav Vaněk byl podruhé zatčen gestapem během tzv. druhé heydrichiády (po atentátu na Reinharda Heydricha) v Praze dne 4. září 1942. Vaněk po svém zatčení vyšetřovatelům během tvrdých výslechů obsáhle vypovídal o odbojových strukturách. Na základě jeho výpovědi byl na místě předem domluvené a tímto prozrazené schůzky zatčen po potyčce ještě týž den (4. září 1942) gestapem kapitán Karel Pavlík.[5] Během svého výslechu jmenoval Vaněk i podporovatelku odboje Cecilii Jelínkovou, která byla rovněž ještě týž den (4. září 1942) zatčena.[5][4][3][p. 2][p. 3][p. 4]

Věznění, deportace, ...

Nejprve byla Cecilie Jelínková vězněna v policejní vazbě v Praze a poté byla odeslána do vazební věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín. Dne 8. ledna 1943 byla stanným soudem v Praze v nepřítomnosti odsouzena k trestu smrti. Následně byla 15. ledna 1943 poslána s transportem čítajícím 31 osob do koncentračního tábora Mauthausen.[4] Tam byla umístěna v cele tzv. bunkru, kde čekala na popravu, která byla vykonána 26. ledna 1943.[5] Ten den bylo v 16:15 zavražděno 15 žen v plynové komoře.[3] (Cecilii Jelínkové bylo 38 let).[4] Muži (v počtu 16) byli zavražděni v odstřelovacím koutě mauthauzenského bunkru ranou z malorážní pistole do týla (mezi nimi byl i kapitán Karel Pavlík).[7][8][9][10]

Připomínka

Její jméno (Jelínková Cecílie *5.10.1904) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[1][2][11]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Štěpán Drásal (1885–1957) byl učitelem a sokolským činovníkem. Vykonával funkci starosty Sokola Husovice a náčelníka župy Jindry Vaníčka. Byl též členem načelnického sboru Československé obce sokolské (ČOS). Od léta roku 1939 působil jako zemský velitel Obce sokolské v odboji (OSVO) pro Moravu (pro region Čechy tuto funkci zemského velitele OSVO vykonával František Pecháček), od listopadu 1941 zastával Drásal tutéž funkci v ilegální sokolské skupině Jindra. Štěpán Drásal byl zatčen 16. září 1942. Následně byl vězněn až do 19. dubna 1945 v Kounicových kolejích v Brně, pak ve Vratislavi, Drážďanech, Míšni a v Lipsku. Po vzpouře vězňů byl osvobozen americkou armádou; druhou světovou válku přežil.[6]
  2. ↑ Profesor Ladislav Vaněk prozradil vyšetřovatelům organizační strukturu odboje ve svém 37 stránkovém protokolu nazvaném Jak jsem chtěl zabránit atentátu. Stal se pomahačem gestapa, usvědčoval dopadené členy Sokola a další osoby. Byl sice odsouzen k trestu smrti, ale do konce německé okupace byl vězněn, především v sídle pražského gestapa v Petschkově paláci. Nikdy nebyl deportován do žádného nacistického koncentračního tábora. Druhou světovou válku přežil ale jeho případ nebyl ani po roce 1945 soudně dořešen.
  3. ↑ Kapitán Karel Pavlík byl po řadě výslechů a mučení převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 26. ledna 1943 popraven střelou z malorážní pistole do týla.
  4. ↑ Po zatčení klíčových představitelů došlo k organizačnímu rozpadu Jindry, a to nejprve v Čechách (na podzim 1942) a poté i na Moravě (počátkem roku 1943). Jednotnou strukturu Jindry se již sokolským odbojářům do konce druhé světové války nepodařilo obnovit.

Reference

  1. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2024-03-15]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Jelínková Cecílie *5.10.1904 .... Dostupné online. 
  2. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2024-03-15]. Jelínková Cecílie *5.10.1904. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Cecilie Jelínková, s. 85. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  4. ↑ a b c d e f g Oběti heydrichiády / Cecílie Jelínková (1904-1943) [online]. Podkást pro každého (na You Tube com), 2023-03-07 [cit. 2024-03-31]. Stopáž: 1 minuta a 49 sekund. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík osob: Cecilie Jelínková, s. 454. 
  6. ↑ UHLÍŘ, Jan Boris. Sokolská odbojová organizace Jindra (závěrečná zpráva gestapa); Dokumenty [online]. Soudobé dějiny VIII/4 [cit. 2023-09-12]. Strana 793; strana 3 z 21 stran. Dostupné online. 
  7. ↑ Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 81 let / Popravení v Mauthausenu 26. ledna 1943 [online]. Fronta cz, 2023 [cit. 2024-03-31]. 11; Jelínková Cecilie (* 5. 10. 1904); sokolský odboj. Dostupné online. 
  8. ↑ Cecilie Jelínková (1904–1943) [online]. Mauthausen; Raum der Namen [cit. 2024-03-31]. (* 5.10.1904 Kolín – Zemřela 26.1.1943 KT Mauthausen). Dostupné online. 
  9. ↑ Cecilie Jelínková (* 5. 10. 1904 Kolín – 26. 1. 1943 popravena v KT Mauthausen) – bydliště Praha [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-03-31]. Předchozí věznění: gestapo Praha, Malá pevnost Terezín, odchod do transportu směr KT Mauthausen: 15. ledna 1943. Dostupné online. 
  10. ↑ Cecilie Jelínková (* 5. 10. 1904 Kolín – 26. 1. 1943 KT Mauthausen, popravana) [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-03-31]. Místo transportu: Prag-Pankratz; odchod do transportu 15. ledna 1943 směr KT Mauthausen (tam popravena 26. ledna 1943). Dostupné online. 
  11. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS; Estranky cz) [cit. 2024-03-15]. Jelínková Cecílie *5.10.1904. Dostupné online. 


Související články

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!