Caesar Rodney se narodil 7. října 1728 na farmě "Byfield" své rodiny v St. Jones v East Dover Hundred, Kent County, Delaware. Caesar byl nejstarším synem z osmi dětí Caesara a Elizabeth Crawford Rodney a vnukem Williama Rodneyho. William Rodney emigroval do amerických kolonií v letech 1681–82 spolu s Williamem Pennem[2] a byl předsedou Colonial Assembly (koloniálního shromáždění) Delaware County v roce 1704.[2][3] Rodneyho matka byla dcera Rev. Thomase Crawforda, anglikánského rektora Christ Church v Doveru.[2] Mezi rodovými předky rodiny Rodneyů byla prominentní rodina Adelmareů v Trevisu v Itálii[4][5], což bylo doloženo genealogickými studiemi. Farma Byfield byla prosperující farma o rozloze 320 hektarů, na které pracovali otroci. S přidáním dalších sousedních nemovitostí byli Rodneyovi bohatí členové místní komunity. Plantáž vzrostla na 1 000 hektarů a pracovalo na ní 200 otroků; to vydělalo dostatečný příjem z prodeje pšenice a ječmene na trzích ve Filadelfii a Západní Indii znamenal dostatek hotovosti a volného času, což umožnilo rodinným příslušníkům účastnit se společenského a politického života v Kent County.[2] Ve věku 17 let a po smrti svého otce v roce 1746 byl Caesar svěřen do opatrovnictví Nicholasovi Ridgelymu u sirotčího soudu Delaware.[2] Caesar navštěvoval latinskou školu ve Filadelfii v Pensylvánii[6] až do smrti svého otce.[2][7] Caesar byl jediný z Rodneyových dětí, který dostal formální vzdělání.[7] Celý život trpěl astmatem a v dospělosti pak ještě rakovinou obličeje. Zažil drahé, bolestivé a marné lékařské ošetření rakoviny.[2] Nosil proto zelený šátek aby zakryl svou znetvořenou tvář.[7] Nemoc ho zabila za osm let.[2]
Socha Caesara Rodneyho od Bryane Bakera
Americká revoluce
Caesar Rodney se politicky shodl s Thomasem McKeanem z New Castle County a byl v opozici vůči George Readovi, který byl pro spolupráci s britskou vládou a spíše než válku podporoval diplomatické řešení.
Rodney se připojil k Thomasovi McKeanovi jako delegát Stamp Act Congress v roce 1765 a byl vůdcem delawarského Committee of Correspondence.[8] Svou práci zahájil v Assembly of Delaware (shromáždění) v roce 1761/62 a pokračoval v úřadu v roce 1775/76. Několikrát působil jako mluvčí úřadu, včetně důležitého dne 15. června 1776, kdy „s předsedou Rodneym a pod vedením Thomase McKeana na základě rozhodnutí“, shromáždění Delaware hlasovalo pro přerušení všech vazeb s britským parlamentem a králem.[9] Rodney pracoval v kontinentálním kongresu spolu s Thomasem McKeanem a Georgem Readem od roku 1774 do roku 1776.[2] Když Rodney dostal od Thomase McKeana zprávu, že jednání o podpisu Deklarace nezávislosti za stát Delaware uvázlo na mrtvém bodě, jel v noci 1. července 1776 bouřkou 70 kilometrů, dorazil do Filadelfie „v botách s ostruhami“ 2. července, právě na zahájení hlasování.[9] Hlasoval s McKeanem, a tím umožnil státu Delaware připojit se k jedenácti dalším státům hlasujícím pro usnesení o nezávislosti. Znění prohlášení o nezávislosti bylo schváleno o dva dny později; Rodney jej podepsal 2. srpna. Jeho hlasování vedlo k jeho volební porážce v Delaware v nadcházející ústavním hlasování Delaware Constitutional Convention a v novém Delaware General Assembly (Valné shromáždění).[9][10]
Uprostřed katastrofických událostí po bitvě u Brandywine a po britské okupaci Wilmingtonu a Filadelfie bylo v říjnu 1777 zvoleno nové Valné shromáždění. Nejprve Rodneyho a Thomase McKeana okamžitě vrátili do kontinentálního kongresu. Poté, se prezident John McKinly dostal do britského zajetí a George Read onemocněl, zvolili Rodneyho 31. března 1778 prezidentem státu Delaware. Kancelář neměla pravomoc moderního guvernéra ve Spojených státech, takže Rodneyův úspěch byl výsledkem jeho popularity v Delaware General Assembly, kde ležela skutečná autorita, a z loajality delawarských milic, což byl jediný prostředek k prosazení této autority.
Mezitím Rodney sháněl peníze, zásoby a vojáky, aby podpořil národní válečné úsilí. Delaware Continentals bojoval dobře v mnoha bitvách od bitvy na Long Islandu až po bitvu v Monmouthu, ale v roce 1780 armáda utrpěla nejhorší porážku v bitvě u Camdenu v Jižní Karolíně. Pluk byl téměř zničen a zbytek byl tak omezen, že mohl bojovat po zbytek války pouze s Marylandským plukem. Rodney udělal hodně pro stabilizaci situace, ale jeho zdraví se zhoršovalo a on rezignoval na svůj úřad 6. listopadu 1781, krátce po přesvědčivé bitvě u Yorktownu.
Rodney byl zvolen Delaware General Assembly do Kongresu Spojených států podle článků Konfederace v letech 1782 a 1783, ale nemohl se zúčastnit pro své špatné zdraví. Dva roky poté, co opustil státní předsednictví, byl však zvolen na zasedání zákonodárné rady v letech 1783/84 a jako poslední projev úcty ho Rada vybrala za svého předsedu. Jeho zdraví se nyní rychle zhoršovalo a i když se zákonodárná rada na krátkou dobu setkala v jeho domě, zemřel před koncem zasedání. Jeho tělo je pohřbeno v neoznačeném hrobě na jeho milované farmě, "Poplar Grove" (dnes známý jako "Byfield"). I když existuje možnost, že má náhrobní kámenem v biskupské církvi Krista, je to pravděpodobně jen pomník. Mnoho zdrojů cituje, že je tam pohřben, nicméně většina delawarských historiků věří, že pod tímto náhrobkem je pohřben některý z jeho neidentifikovaných příbuzných.[2] Rodney je tedy pohřben v neoznačeném hrobě na neoznačeném pozemku své rodiny, na jejich bývalé farmě východně od základny leteckých sil v Doveru.[11]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Caesar Rodney na anglické Wikipedii.
↑U. S. HOUSE OF REPRESENTATIVES. Biographical Directory of the United States Congress, 1774–2005. Washington, D. C.: Joint Committee on Printing, 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne January 12, 2012. S. 1828.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Archivovaná kopie. www.gpoaccess.gov [online]. [cit. 2019-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ abcdefghijJACKSON, Thomas Clark. Caesar Rodney [online]. 2011-11-30 [cit. 2016-01-14]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BAYLARD, Thomas. Proceedings on Unveiling the Monument to Caesar Rodney, and the Oration Delivered on the Occasion by Thomas F. Bayard, at Dover Delaware, October 30th, 1889. Dover Delaware: Delaware Printing Company, 30 October 1889. S. 13.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Latin School and the College of Philadelphia, 1751–1791 | Department of Classical Studies [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcDECKER, Ann. The coalition of the two brothers : Caesar and Thomas Rodney and the making of the American Revolution in Delaware. Lehigh University: Theses and Dissertations. Paper 918., 7 December 2005. S. 19.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HANCOCK, Harold B. County committees and the growth of independence in the three lower counties on the Delaware, 1765–1776. [s.l.]: [s.n.], 1973. S. 269–94.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcRYDEN, George Herbert. Letters to and from Caesar Rodney. [s.l.]: Historical Society of Delaware, 1933. S. 4.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Wilson, Timothy James. "Old Offenders": Loyalists in the Lower Delmarva Peninsula, 1775–1800, str. 197
↑BROWN, robin. Where is Caesar Rodney really buried?. archive.delawareonline.com. Gannett Company, 24. 4. 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 11. 11. 2015.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Literatura
CONRAD, Henry C. History of the State of Delaware, 3 vols.. Lancaster, Pennsylvania: Wickersham Company, 1908.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
SCOTT, Jane Harrington. Gentleman as Well as a Whig. Newark, Delaware: University of Delaware Press, 2000. ISBN0-87413-700-4.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
HOFFECKER, Carol E. Democracy in Delaware. Wilmington, Delaware: Cedar Tree Books, 2004. ISBN1-892142-23-6.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
MARTIN, Roger A. History of Delaware Through its Governors. Wilmington, Delaware: McClafferty Press, 1984.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
MARTIN, Roger A. Memoirs of the Senate. Newark, Delaware: Roger A. Martin, 1995.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
MUNROE, John A. Philadelawareans. Newark, Delaware: University of Delaware Press, 2004. ISBN0-87413-872-8.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
MUNROE, John A. Federalist Delaware 1775–1815. New Brunswick, New Jersey: Rutgers University, 1954.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
RACINO, John W. Biographical Directory of American and Revolutionary Governors 1607–1789. Westport, CT: Meckler Books, 1980. ISBN0-930466-00-4.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
SCHARF, John Thomas. History of Delaware 1609–1888. 2 vols. Philadelphia: L. J. Richards & Co, 1888. ISBN0-87413-493-5.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
WARD, Christopher L. Delaware Continentals, 1776–1783. Wilmington, Delaware: Historical Society of Delaware, 1941. ISBN0-924117-21-4.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
