Bretonština náleží mezi tzv. britanské neboli keltské jazyky a je blízce příbuzná s kornštinou a velštinou, jazyky, kterými se hovořilo, respektive hovoří, na jihozápadě Velké Británie. Z této oblasti také na přelomu 5. a 6. století našeho letopočtu přes moře přesídlili předkové dnešních Bretonců. Jestliže od středověku ustupovala východní hranice rozšíření bretonštiny jen zvolna, v důsledku dlouhodobé oficiální francouzské politiky, připouštějící jako jedinou úřední řeč francouzštinu, se během 20. století počet uživatelů bretonštiny výrazně snížil. Bretonština není ani dnes uznána jako úřední jazyk a jen malé procento dětí, povětšinou na soukromých školách, podstupuje vyučování v bretonštině.
Geografické rozšíření a dialekty
Bretonština je používána zejména v Západní Bretani, ale je rozšířena i ve Východní Bretani (kde je používán vedle bretonštiny a francouzštiny také jazyk gallo) a dále v celém světě, kde se nacházejí bretanští imigranté.
Geograficky neexistuje přesné vymezení mezi jazykovými dialekty bretonštiny, protože vytvářejí dialektové kontinuum a lehce se mění od vesnice k vesnici. Zpravidla se ale rozeznávají čtyři živé dialekty bretonštiny:
Kerneveg/C'herneveg (cornouailleské nářečí) – mluví se jím v okolí Cornouaille
Leoneg (léonské nářečí) – mluví se jím v historickém regionu Bro Leon (Pays de Léon)
Dieub ha par en o dellezegezh hag o gwirioù eo ganet an holl dud. Poell ha skiant zo dezho ha dleout a reont bevañ an eil gant egile en ur spered a genvreudeuriezh.
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.