PROFILBARU.COM

Božena Slančíková-Timrava
Božena Slančíková-Timrava
Rodné jméno	Božena Slančíková
Narození	2. října 1867; Polichno
Úmrtí	27. listopadu 1951 (ve věku 84 let); Lučenec
Povolání	spisovatelka a dramatička
Ocenění	národní umělec (1947)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Božena Slančíková-Timrava, vlastním jménem Božena Slančíková, pseudonymy Timrava, Teta z Polichna (pseudonym Timrava pochází ze jména studánky v okolí Políchna; 2. října 1867, Polichno,^[1] Uhersko – 27. listopadu 1951, Lučenec, Československo) byla slovenská spisovatelka-prozaička a dramatička.

Životopis

Narodila se v rodině evangelického faráře Pavla Slančíka (1833–1909), který byl spoluzakladatelem Matice slovenské a Evou roz. Honétzy (1847–1923). Měla deset sourozenců (její bratr Bohuslav, evangelický farář, byl jejím dvojčetem), ze kterých se šest dožilo dospělého věku (Pavel, Irena, Božena a Bohuslav 1867–1951, Izabela Čečetková 1870–1948 a Mária 1879–1957), a mnozí z nich byli později literárně činní.

Vzdělání získala nejprve ve svém rodišti, potom ji učil otec, v Banské Bystrici ukončila 4. třídu měšťanské školy. Nevdala se, kvůli tomu pak měla po celý život existenční problémy. Ačkoliv se neustále snažila osvobodit od rodiny, její pokusy najít si práci nebyly příliš úspěšné. Krátce byla společnicí vdovy v Dolním Kubíně, později se stala v Martině kurátorkou sbírek Slovenského národního muzea, ale vydržela tam také jen krátce. V roce 1909 se přestěhovala do Ábelové k bratrovi na faru. Pokusila se ještě stát se pošťačkou, ale nevyšlo jí to stejně jako snaha Eleny Maróthy-Šoltésové uvést ji jako profesionální spisovatelku. Nakonec se stala učitelkou v mateřské škole, až se v roce 1945 odstěhovala k příbuzným do Lučence.

Tvorba

Ačkoliv žila v ústraní od center společenského a kulturního dění, její literární a kulturní obzory rozšiřovala jak její rodina, tak i setkání s Kolomanem Banšelem, národovkyní Emou Goldpergerovou a Olgou Petianovou (matkou Štefana Krčméryho). Začínala vydáváním rukopisného časopisu Ratolesť, který vydávala společně se svojí sestrou Irenou. Do dnešních dob se z něj zachovalo jen jedno jediné číslo – kde přispěla povídkou Na vrchoch . Mezi její první díla patří satirické verše, ale později se věnovala hlavně románům a povídkám, sporadicky i divadelním hrám. Ve svých dílech podávala dokonalý popis lidí a jejich mentality, vlastností i smýšlení, kritizovala soudobé politické a národnostní problémy a nijak se nerozpakovala kritizovat i v té době hlavní myšlenkové proudy nebo praktiky běžného vesnického života. Příběhy zasazovala většinou do venkovského nebo maloměstského prostředí svého rodného kraje a mnohé z nich jsou založeny na jejích vlastních zkušenostech a příbězích z jejího života. Do roku 1896 uveřejňovala svá díla jen v periodikách, později vydávala samostatná knižní díla. Ačkoliv se v jejích dílech často vyskytoval jako hlavní motiv láska, nikdy se k ní nestavěla sentimentálně, ale spíše poukazovala na vypočítavost, čímž se odlišovala od předešlé slovenské prózy.

Dílo

1886 / 1897 – Pesničky, satirické verše s naznačeným nápěvem (jen rukopis)
1893 – Za koho ísť?, povídka, prozaický debut
1896 – Ondro Karman, povídka
1897 – Sluhove trpkosti, povídka
1896 – Pomocník, povídka
1896 – Ťažké položenie, novela
1897 – Tak je darmo, novela
1898 – Pozde, novela
1899 – Bál, novela
1899 – Nemilí, novela
1900 – Boj, novela
1902 – Skúsenosť, novela vycházející z její vlastní zkušenosti v období, kdy byla společnicí (dílo vyšlo „recenzováno“, přesto byly osoby v její novele lehce rozpoznatelné)
1904 – Na jednom dvore, novela
1904 – Veľký majster, novela
1904 – Pódi sa žení, povídka
1905 – Bez hrdosti, novela
1906 – Šťastie, novela
1907 – Tá zem vábna…, novela
1908 – Márnosť všetko, novela
1909 – Ondro Hľonzo
1910 – V predvečer
1911 – Žiadna radosť
1912 – Strašný koniec, povídka
1913 – Príde čas
1914 – Ťapákovci, novela
1917 – V čase vojny, povídka o 1. světové válce
1918 – Hrdinovia, novela
1921 – Chudobná rodina, divadelní hra
1921 – Skon Paľa Ročku, novela
1923 – Páva, divadelná hra
1926 – Všetko za národ
1934 – Odpoveď, divadelní hra (uveřejněno jen druhé dějství)
1936 – Dve doby, novela
1938 – Záplava, poslední novela
Prekážky, divadelní hra

V češtině

Slovenská novellistika; uspořádal Jindřich Wallenfels. Část II.; Únos – Ján Čaják; Slivovica – Anton Bielek; Tá zem vábna – Timrava; Kapitánka – Hana Gregorová; Slovo lásky – Janko Jesenský; Svetlonos – Anna Janovská; Na násypoch – Vladimír Hurban-Vladimírov. Praha: František Šimáček, 1918
Dedinské povesti – Praha: František Topič, 1920
Hrdinovia: obraz zo svetovej vojny – předmluva J. Hamaliar. Praha: Leopold Mazáč, 1928
Všetko za národ – Praha: L. Mazáč, 1930
Zkušenost – vybral Karol Rosenbaum; přeložil, úvodem a vysvětlivkami opatřil Jan Linhart; ilustroval Karel Štika. Praha: SNKLHU, 1958