Zápis zákona se tak změní v běžně používaný tvar stavové rovnice ideálního plynu, tzn.
Vlastnosti
Boyleův–Mariottův zákon je platný pro ideální plyn. U reálného plynu však mohou (zejména při nízkých nebo naopak velmi vysokých teplotách) nastat značné odchylky od tohoto zákona, zejména vzhledem k tomu, že v ideálním plynu nejsou uvažovány žádné mezimolekulové síly (tvorba vicemolekulových komplexů při nízkých teplotách) ani změny chemického složení s teplotou (disociacemolekul při vysokých teplotách. Teplota, při které se součin p.V se změnou tlaku nemění, se nazývá Boyleova teplota.)
Historická poznámka
Boyleův–Mariottův zákon formuloval roku 1662irskýpřírodovědecRobert Boyle. Podle některých historiků vědy však velmi pravděpodobně jeho exaktní matematickou formulaci nevypracoval sám Boyle (vzhledem k jeho menším znalostem matematiky), ale spíše jeho asistent Robert Hooke. Ten také vyvinul vývěvu, potřebnou k experimentálnímu ověření tohoto vztahu. Nezávisle na nich dospěl ke stejnému zjištění v roce 1676 i francouzskýfyzikEdme Mariotte.
Všechny výše uvedené zákony popisují chování konstantního množství plynu. Při ději se nemění počet částic. Zákon tvrdící, že ve stejných objemech plynů při stejné teplotě a stejném tlaku je obsažen vždy stejný počet částic, se nazývá Avogadrův zákon. Konstantní počet částic v jednotkovém objemu za normální teploty a normálního tlaku je popsán Loschmidtovým číslem. V důsledku platnosti Avogadrova zákona mohla být určena universální molární plynová konstantaR, nezávislá na druhu plynu (hmotnosti nebo typu molekul).
Zobecněním všech uvedených čtyř zákonů spolu se znalostí plynové konstanty R bylo možné dospět k formulaci stavové rovniceideálního plynu. Stalo se tak více než sto let po objevu Boyleova a Mariottova zákona francouzským fyzikem Emilem Clapeyronem. Bylo to tím, že ve fyzice jednak trvalo poměrně dlouhou dobu, než se podařilo vůbec odlišit pojmy teplo a teplota, dlouho též trvalo dospět k pojmu absolutní teploty. Gay-Lussac, Dalton i Charles formulovali své zákony ještě v době, kdy pojem absolutní teploty nebyl znám, a proto tvar jejich zákonů měl složitější tvar než dnes. Sir William Thomson, Lord Kelvin, který tyto věci vyřešil, se narodil až v roce 1824.