Boží trůn

Ezechielovo vidění je zobrazeno na dřevorytu Julia Schnorra von Karolsfeld z roku 1860

Boží trůn je centrem Boží vlády v abrahámovských náboženstvích: především v judaismu, křesťanství a islámu. Různé svaté knihy uvádějí, že trůn sídlí za sedmým nebem, které se v judaismu nazývá Aravot (hebrejsky עֲרָבוֹת).[1]

Judaismus

Micheáš – 1Král 22, 19 (Kral, ČEP), Izajáš – Iz 6 (Kral, ČEP), Ezechiel – Ez 1 (Kral, ČEP)[2] a Daniel – Dan 7, 9 (Kral, ČEP) hovoří o Božím trůnu, ačkoli někteří filozofové, jako Sa'adja Ga'on a Maimonides, vykládali tyto zmínky o „trůnu“ jako alegorii.[3]

Nebeský trůnní sál nebo trůnní místnost Boží je podrobnějším představením trůnu. Slouží k zobrazení trůnního sálu nebo božského dvora.

Micheášovo vidění trůnního sálu

Micheášovo (nezaměňovat s Micheášem, prorokem z knihy Micheášovy) rozsáhlé proroctví – 1Král 22, 19 (Kral, ČEP) je prvním podrobným vyobrazením nebeského trůnního sálu v judaismu.

Zachariášovo vidění trůnního sálu

Zachariáš – Zach 3 (Kral, ČEP) líčí vizi nebeského trůnního sálu, kde se satan a Hospodinův anděl přou o velekněze Jozueho v době jeho vnuka velekněze Eliášiba. Mnozí křesťané to považují za doslovnou událost, jiní, jako například Goulder (1998), vidění považují za symbol krize na zemi, například odporu Sanbalata Horonského.[4]

Izajáš

V 6. kapitole Izajáše – Iz 6 (Kral, ČEP) vidí Izajáš Hospodina, jak sedí na trůnu, vysoko a vznešeně, a lem jeho roucha (plášť) naplňuje chrám. Nad trůnem stáli Serafíni (andělské bytosti) a každý z nich měl šest křídel. Dvěma křídly si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. Serafíni na sebe volali: „Svatý, svatý, svatý je Pán zástupů“ (některé překlady to titulují jako „Pán nebeských vojsk“ nebo „Pán všemohoucí“). Jejich hlasy otřásaly chrámem v základech a celá budova se naplnila dýmem.

Šalomounova moudrost

V apokryfní Knize moudrosti se v modlitbě, kterou Šalomoun prosí Boha o moudrost, žádá, aby byl „seslán od trůnu tvé slávy“.[5]

Svitky od Mrtvého moře

Pojem nebeského trůnu se objevuje ve třech textech svitků od Mrtvého moře. Později se spekulace o Božím trůnu staly tématem merkavské mystiky.[6]

Křesťanství

Bůh Otec na trůně, Vestfálsko, Německo, konec 15. století.

V Novém zákoně se o Božím trůnu hovoří v několika podobách,[7] včetně nebe jako Božího trůnu, Davidova trůnu, trůnu slávy, trůnu milosti a mnoha dalších.[7] Nový zákon pokračuje v židovském označování samotného nebe jako „Božího trůnu“,[8] ale také lokalizuje Boží trůn jako „v nebi“ a má sekundární místo po pravici Boží pro Kristovo sezení.[9]

Zjevení Janovo

Kniha Zjevení popisuje sedm Božích duchů, kteří obklopují trůn, a její autor si přeje, aby jeho čtenáři v sedmi asijských církvích byli požehnáni milostí od Boha, od sedmi, kteří jsou před Božím trůnem, a od Ježíše Krista v nebi. Uvádí, že před trůnem se zdá být „moře ze skla, průzračné jako křišťál“, a že trůn je obklopen lvem, volem, člověkem a letícím orlem; všichni mají šest křídel a jsou pokryti očima a neustále opakovaně volají „Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh všemohoucí, který byl, který je a který přijde“. Je také řečeno, že „z trůnu vycházely blesky, hromy a hlasy“.[10]

Islám

Hlavní článek: Boží trůn v islámu

Podle britského akademika Islama Issy je v islámské teologii největším ze stvoření.[11] Naprostá většina islámských učenců, včetně sunnitů (aš'arí, maturidí a súfíjů), mu'tazilů a šíitů (twelverů a ismá'ilů), věří, že Trůn (arabština: العرش al-'Arsh) je symbolem Boží moci a autority, nikoliv místem, kde Bůh přebývá,[12][13][14] zatímco některé islámské směry, jako například karrámisté a salafisté/wahhábisté, věří, že Bůh jej stvořil jako místo, kde přebývá.[15][16][17] Korán zobrazuje anděly jako nesoucí Boží trůn a chválící jeho slávu, podobně jako starozákonní obrazy. Ajat al-Kursí (často glosovaný jako „verš o podnoži“) je verš z Al-Baqara, druhé súry Koránu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Throne of God na anglické Wikipedii.

  1. ↑ In Seventh Heaven [online]. people.ucalgary.ca [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ American Standard Bible. [s.l.]: [s.n.], 1901. Dostupné online. Kapitola Ezekiel 1:26. (anglicky) 
  3. ↑ BOWKER, John. The concise Oxford dictionary of world religions. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. 702 s. Dostupné online. ISBN 0-19-861053-X. S. Throne of God entry. (anglicky) 
  4. ↑ GOULDER, M. D. The Psalms of the return (book V, Psalms 107–150). [s.l.]: [s.n.], 1998. S. 197. (anglicky)  „Zdá se, že vize Jozueho a žalobce v Zachariáši – Zach 3 (Kral, ČEP) je odrazem takové krize.“
  5. ↑ Wisdom 9:9: New Revised Standard Version [online]. biblegateway.com [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ SCHIFFMAN, Lawrence H.; VANDERKAM, James C. Encyclopedia of the Dead Sea Scrolls: N–Z. [s.l.]: Oxford University Press, 2000. ISBN 9780195084504. (anglicky)  „Zmínky o nebeských trůnech se objevují ve třech textech svitků od Mrtvého moře. Ve Zpěvech o sobotní oběti... Spekulace o Božím trůnu a s ním spojených stvořeních se stávají důležitým aspektem merkavské mystiky.“
  7. ↑ a b KITTEL, Gerhard. Theological Dictionary of the New Testament. Svazek 3-4. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing, 1966. 1116 s. ISBN 0-8028-2245-2. S. 164–166. (anglicky) 
  8. ↑ BARCLAY, William. The Gospel of Matthew: Chapters 11–28. [s.l.]: [s.n.] S. 340. (anglicky)  Mt 23, 22 (Kral, ČEP): „Kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím a při tom, který na něm sedí.“
  9. ↑ HUGHES, Philip Edgecumbe. A Commentary on the Epistle to the Hebrews. [s.l.]: [s.n.], 1988. S. 401. (anglicky)  „Téma Kristova nebeského sezení, které je zde ohlášeno výrokem, že usedl po Boží pravici – Žid 8, 1 (Kral, ČEP): ,máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu.ʻ“
  10. ↑ "Revelations Chapter 4" in the New Testament [online]. wikisource.org [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ ISSA, Islam. Milton in the Arab-Muslim World. [s.l.]: Taylor & Francis, 2016. Dostupné online. ISBN 9781317095927. S. 97. (anglicky) 
  12. ↑ TEYMORI, Mohammad Ibrahim. The Creed of Imam Tahawi. United Kingdom: Afghan Islamic Cultural Centre in London Dostupné online. S. 20–24. (anglicky) 
  13. ↑ SHAHRUR, Muhammad. The Qur'an, Morality and Critical Reason: The Essential Muhammad Shahrur. [s.l.]: BRILL, 2009. Dostupné online. ISBN 9789047424345. (anglicky) 
  14. ↑ YILMAZ, Hakkı. The Division By Division English Interpretation of THE NOBLE QUR'AN in The Order of Revelation. [s.l.]: Hakkı Yılmaz, 2020-06-14. Dostupné online. S. 566. (anglicky) 
  15. ↑ RIFAI, Sayyid Rami Al. The Light Of Allah In The Heavens and The Earth: The Creation Of The Atom (24:35) and The Physics Of Spirituality. [s.l.]: Sunnah Muakada, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ELIAS, Jamal J. The Throne Carrier of God: The Life and Thought of 'Ala' ad-dawla as-Simnani. [s.l.]: SUNY Press, 1995. Dostupné online. ISBN 9780791426111. (anglicky) 
  17. ↑ AL-DIN, Khwajah Kamal. The Islamic Review. [s.l.]: Woking Muslim Mission and Literary Trust, 1963. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • ARNOLD, Edwin. Pearls of the Faith. [s.l.]: Kessinger Publishing, 1998. 340 s. ISBN 0-7661-0243-2. (anglicky) 
  • BOWKER, John. The concise Oxford dictionary of world religions. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. 702 s. Dostupné online. ISBN 0-19-861053-X. (anglicky) 
  • KITTEL, Gerhard. Theological Dictionary of the New Testament, Volumes 3-4. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing, 1966. 1116 s. ISBN 0-8028-2245-2. (anglicky) 
  • O'SHAUGHNESSY, Thomas J. God's Throne and the Biblical Symbolism of the Qur'ān. Numen. BRILL, 12. 1973, roč. 20, čís. 3, s. 202–221. DOI 10.1163/156852773x00376. JSTOR 3269642. (anglicky) 
  • PICKTHALLL, Marmaduke; HANAUER, James Edward. Folk-lore of the Holy Land: Moslem, Christian and Jewish. [s.l.]: Forgotten Books, 1935. 280 s. ISBN 1-60506-065-8. 

Související články

Externí odkazy

Strategi Solo vs Squad di Free Fire: Cara Menang Mudah!