Roku 976 usedl na byzantský trůn císař Basileios II., který si vytkl za cíl dobýt bulharský stát a přičlenit jej k byzantské říši. Císař pomocí trvalého postupu a soustavného dobývání měst a pevností postupně podroboval bulharská území své vládě.[3] Bulharská říše pod vedením cara Samuela tak dokázala udržovat svoje postavení jen za cenu neustálých válek.[2]
Průběh
Rozhodující bitva se odehrála poblíž údolí mezi horskými hřebeny Belasica a Ogažden. Samuel se zde opevnil v horské soutěsce Kleidon, ale císař zde jeho vojsko obklíčil a na hlavu porazil. Zajetí či zabití se vyhnulo krom Samuela pouze malé množství jeho mužů.[1]
Následky
Byzantský císař následně nechal 14 000 zajatých Bulharů oslepit[2][1] a pouze každému stému z nich nechal jedno oko, aby mohl dopravit své společníky domů. Ve chvíli, kdy Samuel průvod oslepených spatřil, ranila jej mrtvice a záhy nato zemřel.[1] Po jeho smrti se již bulharský stát začal pomalu rozpadat, až byl roku 1018 připojen k byzantské říši a stal se jednou z jejích provincií.
Odkazy
Reference
↑ abcdZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN80-200-0454-8. S. 200. Dále jen [Zástěrová].
↑ abcRYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN80-7106-404-1. S. 73. Dále jen [Rychlík].