Bitva na Litavě se odehrála dne 15. června 1246 mezi rakouským vévodou Fridrichem II. Babenberským a uherským králem Bélou IV. V bitvě rakouský vévoda padl a tím vymřela vládnoucí babenberská dynastie.
Konec Babenberků
Boje o příhraniční oblast kolem řeky Litavy (maďarsky Lajta, německy Leitha) probíhaly často. Hranice mezi územím Rakouska a Maďarska tvořená řekou se měnila během záplav a řeka sama měnila své koryto. Byla to tedy po pravdě nevýznamná středověká srážka maďarských a rakouských sil, která skončila rakouským vítězstvím. Přesto měla dalekosáhlé důsledky, protože během bojů zahynul za nevysvětlených okolností bezdětný rakouský vévoda a s ním vymřela celá babenberská dynastie. Lichinovský píše, že Fridrich II. padl v boji s Frederickem z Veglie, zvaným Frankopan. Vévodovou smrtí skončila vláda dynastie Babenberků a začalo období známé jako Rakouské Interregnum.
Rakouské interregnum
Bezdětný Fridrich II. padl v bitvě u Litavy a Babenberkové tak vymřeli v mužské linii. Pro tyto případy vydal 19. září 1156 císař Fridrich Barbarossa důležitý rakouský státoprávní dokument pro Jindřicha Jasomirgotta z rodu Babenberků a jeho druhou manželku Teodoru, listinu Privilegium minus. Tento dokument povyšoval Rakousko z dosavadního markrabství na vévodství. Vláda v zemi byla zaručena Babenberkům a to dědičně bez ohledu na pohlaví. Bezdětný panovník mohl zemi odkázat dle svého vlastního uvážení a bez účasti šlechty. Nárok na dědictví uplatňovala jeho sestra Markéta Babenberská (1205–1266) a také jeho neteř Gertruda Babenberská (1226–1288). Vzhledem k tomu, že otec Gertrudy nebyl vévodou, byl Markétin nárok legitimnější. S Markétou se oženil o více než dvacet let mladší Přemysl Otakar II. (1233–1278). Rakouské země se staly jablkem sváru mezi Přemyslovci a Arpádovci. Přemysl své postavení uhájil a v roce 1256 se stal vévodou z Rakouska, Štýrska a Korutan. Wittelsbachové a Habsburkové v obavě z rostoucí moci českého krále uplatňovali vlastní nároky a po bitvě na Moravském poli 26. srpna 1278, ve které Přemysl Otakar II. padl, převzal vládu Rudolf I. Habsburský (1218–1291). Jeho nástupcem se stal Albrecht I. Habsburský (1255–1308).
Lokalizace místa bitvy
Místo, kde se bitva odehrála nelze dnes určit. Maďarský zdroj označuje místo porážky Sub Nova Civitate iuxta fluvium Saar (maďarsky Saar = Leitha čili Litava), stejně jako minnesenger Oldřich z Lichtenštejna (1200?–1275). Podle očitého svědka boje lze předpokládat, že místo maďarské porážky se nacházelo poblíž Ebenfurthu nebo před ním u maďarské strany v oblasti dnešního Neufeldu.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Schlacht an der Leitha (1246) na německé Wikipedii a Österreichisches Interregnum na německé Wikipedii.
Literatura
- Heide Dienst: Die Schlacht an der Leitha 1246 (= Militärhistorische Schriftenreihe, Vol. 19). Österreichischer Bundesverlag, Vienna 1971, ISBN 3-215-02786-0 (německy)
- ÉRSZEGI, Géza; SOLYMOSI, László, 1981. Magyarország történeti kronológiája, I: a kezdetektől 1526-ig [Historical Chronology of Hungary, Volume I: From the Beginning to 1526]. Redakce Solymosi László. [s.l.]: Akadémiai Kiadó. ISBN 963-05-2661-1. Kapitola Az Árpádok királysága, 1000–1301 [The Monarchy of the Árpáds, 1000–1301], s. 79–187. (maďarsky) Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ŽEMLIČKA, Josef, 2011. A History of the Czech Lands. Redakce Pánek Jaroslav. [s.l.]: Charles University in Prague. ISBN 978-80-246-1645-2. Kapitola The Realm of Přemysl Ottokar II and Wenceslas II, s. 106–116. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
.svg){kind=small}
