Bahrám I., perský velkokrál v letech 273–276,[1] byl nejstarším synem Šápúra I. a bratrem Hormizda I. Před svým nástupem na trůn působil jako král v Gílánu,[2] provincii táhnoucí se podél jižních břehů Kaspického moře, severozápadně od dnešního Teheránu. Jeho investitura na krále králů je zobrazena na reliéfu v Bíšápúru, který si později nechal pro své potřeby adaptovat král Narsé, další Bahrámův bratr.
Nejvýznamnější událostí krátké Bahrámovy vlády je poprava náboženského myslitele Máního, k níž došlo na popud nejvlivnějšího z dvorských mágů, kněze Kartíra. Podle manicheiských pramenů byl šedesátiletý prorok pozván ke dvoru, dostal se do konfliktu s králem a ještě během audience mu nasadili okovy. V březnu 276, na samém sklonku Bahrámovy vlády, byl pak Mání popraven v Gundéšápúru, městě založeném jeho někdejším ochráncem Šápúrem I. Křesťanské zprávy o hrozných mukách, jimž byl před smrtí vystaven, se nedají doložit a jsou patrně tendenční (je ovšem možné, že Peršané později zhanobili jeho mrtvolu).
O Bahrámově vládě toho jinak nelze mnoho říci, snad až na to, že si zvolil ikonograficky pozoruhodnou panovnickou korunu (každý sásánovský král měl jinou, což velmi pomáhá jejich identifikaci na reliéfech a mincích). Bahrámovým nástupcem na perském trůně se stal jeho syn Bahrám II.
Poznámky
- ↑ Prameny se shodují, že vládl přibližně tři roky. Viz Agathias 4, 24, 5; Eliáš z Nisibis 95; Tabarí I 834, 16–18 (ten uvádí 3 roky, 3 měsíce a 3 dny).
- ↑ Viz Oběti ohňům. Překlad Otakar Klíma. Praha: Odeon, 1985. S. 167.
Literatura
- KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s.
- WINTER, Engelbert; DIGNAS, Beate. Rom und Perserreich. Zwei Weltmächte zwischen Konfrontation und Koexistenz. Berlin: Akademie Verlag, 2001. 334 s. ISBN 3-05-003451-3. (německy)
Externí odkazy
.jpg)
