Antonie Menčlová,[1][2] v matrice Antonia Anna Wilhelmina (15. února 1887 Ústí nad Labem[3] – 3. března 1955 Praha) byla česká pedagožka, básnířka a spisovatelka.
Životopis
Narodila se 15. února 1887 v Ústí nad Labem.[p 1] Jejími rodiči byli František Menčl, kupec v Ústí nand Labem a Wilhelmina Menčlová-Höllová, oba původem ze Skutče. Vzali se 26. března 1884 v Teplicích.[3]
Antonie studovala na učitelském ústavu v Praze, kde maturovala roku 1906. V letech 1907–1913 studovala jako externí posluchačka na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (filozofii, francouzštinu, češtinu a němčinu). Od roku 1910 učila postupně na obecných školách v Praze-Žižkově[1] (zde 12. ledna 1921 přestoupila do Církve bratrské.[3]), v Dolní Lukavici a v Nepomuku. Od ledna 1932 byla penzionována.[2]
Mezi válkami, kdy podnikla několik cest do zahraničí (Francie, Itálie), vydala dvě sbírky básní, hudebninu a knižní drama Geniové. Po druhé světové válce vydala román Blahoslavení.
Dílo
Básně
- Země zaslíbená: básně – Antonie Menčlová. Praha: nákladem vlastním: A. Srdce [distributor], 1918
- Ruth: básně – Antonie Menčlová. Praha: nákladem „Presta“, 1920
Próza
- Geniové: drama – Antonie Menčlová. Praha-Vršovice: Josef Brož, 1932
- Blahoslavení: mučedníci z Ležáků: román – Antonia Menčlová. Brno: Novela, 1947
Hudebnina
- „Otče náš!“: smíšený sbor bez průvodu – Jaromír Urbanec; text Antonie Menčlová. Tábor: nákladem Jihočeského okrsku S. Č. M. E., 1929
Odkazy
Poznámky
- ↑ Některé zdroje uvádějí chybné datum narození 28. února
Reference
- ↑ a b FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 92.
- ↑ a b Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Redakce Jiří Opelík. Svazek M–O. Praha: Akademie věd České republiky, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 227.
- ↑ a b c Matrika narozených N • inv. č. 8254 • sig. 174/37 • 1886 - 1887 • Ústí nad Labem [online]. Litoměřice: Státní oblastní archiv [cit. 2020-05-07]. S. 133. Dostupné online.
Externí odkazy
