Zprvu byl obchodním cestujícím, projevoval však zájem o divadlo. Prošel několika divadelními společnostmi a rovněž Divadlem sdružených měst východočeských, kde byl ředitelem v sezóně 1920/1921.[1]
Na jaře 1931 se stal ředitelem Slovenského národního divadla v Bratislavě, kam nastoupil po sebevraždě stávajícího ředitele Oskara Nedbala[4] a kde působil až do roku 1938. Současně vedl i Východoslovenské divadlo v Košicích. Do Bratislavy získal jako režiséry i Viktora Šulce a Jana Škodu (na konci sezóny 1932 Škoda však odešel). V roce 1938 byla z bratislavského divadla část souboru vypovězena a Drašar se spolu se šéfem činohry Šulcem uchýlil do Jičínského společnosti, kde pracovali i další perzekvovaní divadelní umělci.[5]
V létě jsem hrál pohostinsky v Luhačovicích se společností bývalého kolegy Karla Jičínského, do které patřili i herci vypovězení na podzim ze Slovenska… Byl tu také bývalý ředitel bratislavského divadla Antonín Drašar, zvaný „Velký Ziegfeld“, i v civilu tak trochu operetní gróf, i jeho přední subreta, temperamentní Ljuba Hermanová.
