Antonín Dolenský

PhDr. Antonín Dolenský
Narození11. června 1884
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. prosince 1956 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníknihovník, spisovatel, redaktor, bibliograf, editor, lexikograf, archivář a historik umění
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témataknihovní věda, bibliografie, editace, vydávání, archivnictví a dějiny umění
Významná dílaNový velký ilustrovaný slovník naučný
RodičeJan Dolenský otec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, sepsal Antonín Dolenský vyd. 1910

Antonín Dolenský (11. června 1884, Praha[1] – 20. prosince 1956, Praha) byl vrchní knihovník knihovny Národního muzea, bibliograf, historik umění a publicista.

Život

Syn spisovatele a středoškolského učitele Jana Dolenského (1859-1933). Po maturitě na reálném gymnasiu v Praze studoval v letech 1904–1911 na Filosofické fakultě UK v Praze dějiny umění (K. Chytil), historii (Č. Zíbrt) a estetiku (O. Hostinský). Roku 1914 obhájil rigorózní práci: Václav Hollar ve světle nových pramenů a výzkumů. Pracoval v knihovně Národního muzea, od r. 1904 jako písař a volontér, 1910 asistent, 1916–1927 knihovník, 1927–1939 vrchní knihovník, 1939–1941 rada v knihovně NM. Roku 1939 byl vězněn gestapem.

Dílo

Byl výtvarným redaktorem novin Samostatnost (1909-1911), 1912-1919 redaktorem umělecké revue Veraikon, 1913-1917 redaktorem uměleckého měsíčníku Dílo. Od roku 1911 člen literární sekce Uměleckého sdružení Sursum, 1926-1956 člen Spolku českých bibliofilů, aktivní člen Kruhu pro pěstování dějin umění. Za války byl redaktorem edic české klasické literatury Česká kronika a Růžový palouček v nakladatelství Františka Strnada.[2]

Psal různé publikace ze svého oboru, vedle toho také připravil k vydání Kupidovu střelu od Šimona Lomnického, Palackého dějiny, Trojánskou kroniku, výbor obrazů Karla Škréty, Kleychovu zprávu o vynálezu knihtisku, či Komenského Orbis pictus. Redigoval také Knižní kulturu doby staré i nové, nebo Haškovy sebrané spisy. Byl také hlavní redaktor prvorepublikové encyklopedie Nový velký ilustrovaný slovník naučný a byl v redakci Komenského slovníku naučného vydaného v letech 1937–1938.[3] Připravil také československý biografický slovník typu Kdo je kdo, Kulturní adresář ČSR (pro rok 1934 a 1936).

Byl činný v projektu Emila Pacovského Veraikon, který se zaměřoval na vydávání rarit z historie české literatury.[4]

Bibliografie

  • Uspořádání a správa pedagogické knihovny, 1906
  • Seznam pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1911 (online)
  • Z neznámých dopisů malíře Jaroslava Čermáka, 1911
  • Moderní česká grafika, Praha 1912 (online)
  • Pražské Hollareum, Praha 1912
  • Vincenc Morstadt a jeho pohledy staropražské, Praha 1912
  • Doba českých prvotisků, Ročenka českých knihtiskařů 3, 1913, s. 35-62
  • Estetické podmínky zahradního města, 1913
  • Muzea jako ústavy esteticko-výchovné, 1914
  • Souhrn knižních značek A. Mackové, Praha 1918
  • Příručka pro sběratele rytin, Praha 1919
  • Václav Hollar, Veraikon 5, 1919, s. 61-93
  • Sbírka knižních značek, Praha 1923
  • Soupis pražských knihoven, Praha 1926
  • Bodoniana z knihovny Kinských v Praze a Stadionů v Koutech, 1926
  • Kuenburská knihovna, 1929
  • Kulturní adresář ČSR : biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic, dva ročníky 1934 a 1936
  • Pět set let knihtisku v obrazech, Praha 1940 (s. K. Kabátem)

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtufarnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  2. ↑ Nakladatelství František Strnad
  3. ↑ HARTMANOVÁ, Dagmar. Historie československé encyklopedistiky do roku 1945. Národní knihovna : knihovnická revue. 2000, čís. 1, s. 15–21. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-18. ISSN 1214-0678.  Archivováno 18. 4. 2014 na Wayback Machine.
  4. ↑ Nakladatelství Veraikon (1912–1937)

Literatura

Externí odkazy