Anatolios (řecky Ἀνατόλιος; zemřel 3. července 458) byl patriarcha Konstantinopole (451 – 3. července 458). Pravoslavnou i římskokatolickou církví je považován za svatého.
Život
Anatolios se narodil v Alexandrii. Byl vysvěcen na jáhna Cyrilem Alexandrijským a byl v roce 431 přítomen na třetím ekumenickém koncilu v Efezu.[1]
Konstantinopolský stolec získal díky vlivu alexandrijského patriarchy Dioskora na císaře Theodosia II, poté, co byl dosavadní metropolita Flavianos sesazen druhým efezským sněmem. Předtím byl apokrisiářem čili zástupcem Dioskora u císaře v Konstantinopoli.[2] Protože byl podezřelý z eutychianismu, Anatolios po svém vysvěcení veřejně odsoudil nejen Eutycha, ale také učení Nestoriovo,[3] přihlásil se k dopisům Cyrila proti Nestoriovi a papeže Lva I. proti Eutychovi.
Ve spojení s papežem Lvem podle Zonarase (Anály iii) žádal císaře Marciana, aby svolal všeobecný sněm proti Dioskorovi a eutychiánům, ale císařský dopis, který Anatolia žádá připravit chalcedonský koncil, zmiňuje pouze papeže Lva (Philippe Labbe, Conc. Max. Tom. iv.). Tomuto koncilu předsedal Anatolios spolu s římskými legáty (Labbe, Conc. Max. iv.; Evagr. HE ii. 4, 18; Niceph. HE xv. 18). Slavným 28. kánonem, schváleným na konci koncilu, byla Konstantinopol zrovnoprávněna co do důstojnosti s Římem, „druhá co do významu a moci po římském biskupovi“.[4] To omezilo tradiční autoritu mnohem starších stolců v Antiochii a Alexandrii. Proto vznikl spor mezi Anatoliem a římským papežem. Nicméně už třetí kánon předchozího prvního konstantinopolského koncilu roku 381 uvádí, že „konstantinopolský biskup však bude mít výsadu cti po římském biskupovi, protože Konstantinopol je Nový Řím“.[5]
Lev si stěžoval Marcianovi (Ep. 54) a Pulcherii (Ep. 55), že Anatolios překročil svou jurisdikci tím, že vysvětil Maximina II. za patriarchu Antiochie, a také protestoval u Anatolia (Ep. 53).
Po koncilu v Chalcedonu obdržel Anatolios dopis podepsaný několika egyptskými biskupy, v němž ho žádali o pomoc proti Timoteovi, který si uzurpoval titul alexandrijského patriarchy (Labbe, Conc. Max. iv. iii. 23, s. 897). V důsledku toho Anatolios napsal císaři Leonovi I. dopis proti Timoteovi (Labbe, iii. 26, str. 905). O dopisu císaře, který žádá Anatoliovu radu ohledně neklidu v Alexandrii, referuje Evagrius (HE ii. 9) a Nicephorus (HE xv. 18). Edward Gibbon uvádí, že korunování Leona při jeho nástupu Anatoliem je prvním zaznamenaným případem tohoto druhu (Theofanes, Chronicle s. 95).
Když byl Anatolios v nebezpečí smrti, uzdravil ho Daniel Stylita, který za ním přijel do Konstantinopole.[6]
Přívrženci Dioskora prý Anatolia zabili roku 458.[6]
Anatolius prý také složil několik hymnů.[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anatolius of Constantinople na anglické Wikipedii.
- ↑ "St Anatolius the Patriarch of Constantinople", Orthodox Church in America
- ↑ Hainthaler, Theresia, “Anatolius of Constantinople”, Religion Past and Present, 2006ISBN 9789004146662
- ↑ "Anatolius, Patriarch of Constantinople", Greek Orthodox Archdiocese of America
- ↑ Noble, Thomas; Strauss, Barry (2005). Western Civilization. Houghton Mifflin Company. p. 214. ISBN 0-618-43277-9.
- ↑ Philip Schaff: NPNF2-14. The Seven Ecumenical Councils - Christian Classics Ethereal Library. www.ccel.org [online]. [cit. 2023-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Campbell, Thomas. "St. Anatolius." The Catholic Encyclopedia. Vol. 1. New York: Robert Appleton Company, 1907. 17 Mar. 2015
- ↑ Strong, James and McClintock, John. The Cyclopedia of Biblical, Theological, and Ecclesiastical Literature. Harper and Brothers; NY; 1880
Externí odkazy
Literatura
- Meyendorff, John (1989). Imperial unity and Christian divisions: The Church 450-680 A.D. The Church in history. Vol. 2. Crestwood, NY: St. Vladimir's Seminary Press. ISBN 978-0-88-141056-3.
- "Lives of the Saints," Omer Englebert, New York: Barnes & Noble Books, 1994, pp 532, ISBN 1-56619-516-0
