Anamorfóza je metoda používaná v tematické kartografii. Jde o přeměnu geometrické kostry mapy, která má za cíl výraznější vyjádření jejího tematického obsahu.[1] Produktem je anamorfovaná mapa (někde též anamorfická mapa nebo anamorf).
Anamorfózou mapy se ztrácí přesný polohopis; ten je příslušně upraven tak, aby:
mapa byla lépe čitelná,
byla zvýšena atraktivita mapy nebo
byl uvolněn prostor pro znázornění jiných dat.
Angličtina používá pro označení anamorfické mapy matoucí termín cartogram, který si nesmíme plést s termínem kartogram používaným v češtině (anglickychoropleth map).
Anamorfované mapy můžeme dělit podle toho, zda transformace proběhla rovnoměrně na celém povrchu mapy (tehdy jde o plošné anamorfózy), nebo zda transformace vychází z určitého centra (radiální anamorfóza). Radiální anamorfózy dělíme na matematické (deformace je výsledkem matematické projekce) a geografické (deformace vychází z povahy zobrazovaného jevu, např. doba přepravy). Plošné anamorfózy dělíme podle kritérií prostorové spojitosti, zachování prostorových vztahů (topologie) a zachování tvaru zobrazovaných celků.[2]
Radiální anamorfózy
Matematické radiální anamorfózy jsou koncentricky sestrojená zobrazení, které mění měřítko mapy. Často využívají logaritmické nebo hyperbolické funkce, tyto anamorfózy můžeme přirovnat k lupě nebo k objektivu rybí oko. Využití radiálních anamorfóz je poměrně omezené, posloužit mohou k přehlednějšímu zobrazení koncentrovaných jevů.
Geografické radiální anamorfózy deformují prostor na základě určité metriky, může jít o čas, cenu dopravy či jiný ukazatel. Jsou dobře využitelné při hodnocení dopravní dostupnosti, provázanosti centra se zázemím či k vymezování regionů.[2]
Prostorově věrný plán tras a stanic londýnskeho metra
Geografická radiální anamorfóza – stanice jsou přeskupené podle časové vzdálenosti od letiště Heathrow
Centrem této radiální anamorfózy je stanice High Barnet. Koncentrické kruhy vyjadřují časový odstup od centrálního bodu.
Plošné anamorfózy
Spojité plošné anamorfózy matematicky transformují klasické kartografické zobrazení, přičemž zachovávají původní návaznost regionů (proto spojité). Dochází ale k výraznému tvarovému zkreslení, které ztěžuje identifikaci regionů. Jde o nejstarší a v současnosti nejpoužívanější anamorfózy, první algoritmus navrhl v roce 1970 Waldo R. Tobler.[3] Nejefektivnějším je Gastner-Newmanův algoritmus,[4] který využívá volně dostupný nástroj ScapeToad.[5]
Projekční metoda zmenšuje jednotlivé regiony tak, aby jejich relativní velikost odpovídala rozložení mapovaného jevu. Zachovává se tak tvar prostorových jednotek, avšak dochází k porušení jejich návaznosti, jde proto o nespojitou anamorfózu.
Dorlingovy anamorfózy nahrazují přesný tvar regionů kruhy, které jsou rozmístěny tak, aby co nejpřesněji imitovaly sousedství oblastí. Metodu vyvinul Danny Dorling v roce 1996.[6]
Obdélníkové anamorfózy vycházejí z dělení plochy na obdélníkové segmenty. Jde o spojitou anamorfózu – zachovávají se vztahy sousedství, tvar je ale výrazně pozměněn. Metoda se objevila již v 30. letech 20. století (autorem byl Erwin Raisz),[7] v současnosti získala i algoritmickou verzi.[8]
Algoritmy
Rok
Autor
Název algoritmu
Typ anamorfózy
zachování tvaru
1973
Tobler
Rubber map method
plošná spojitá
částečné
1976
Olson
Projector method
plošná nespojitá
ne
1978
Kadmon, Shlomi
Polyfocal projection
radiální geografická
1984
Selvin et al.
DEMP (Radial Expansion) method
plošná spojitá
částečné
1985
Dougenik et al.
Rubber Sheet Distortion method
plošná spojitá
částečné
1986
Tobler
Pseudo-Cartogram method
plošná spojitá
částečné
1987
Snyder
Magnifying glass azimuthal map projections
radiální geografická
1989
Cauvin et al.
Piezopleth maps
plošná spojitá
částečné
1990
Torguson
Interactive polygon zipping method
plošná spojitá
částečné
1990
Dorling
Cellular Automata Machine method
plošná spojitá
částečné
1993
Gusein-Zade, Tikuniev
Line Integral method
plošná spojitá
částečné
1996
Dorling
Circular cartogram
plošná nespojitá
ne (kruhy)
1997
Sarkar, Brown
Graphical fisheye views
radiální geografická
1997
Edelsbrunner, Waupotitsch
Combinatorial-based approach
plošná spojitá
částečné
1998
Kocmoud, House
Constraint-based approach
plošná spojitá
částečné
2003
Keim, nierth, Panse
Cartodraw
plošná spojitá
částečné
2003
Keim, nierth, Panse
HistoScale
plošná spojitá
částečné
2004
Gastner, Newman
Diffusion-based method
plošná spojitá
částečné
2004
Sluga
Lastna tehnika za izdelavo anamorfoz
plošná spojitá
částečné
2004
Helimann, Keim et al.
RecMap
plošná spojitá
ne (čtyřúhelníky)
2005
Keim, nierth, Panse
Medial-axis-based cartograms
plošná spojitá
částečné
2007
van Kreveld, Speckmann
Rectangular Cartogram
plošná spojitá
ne (čtyřúhelníky)
Odkazy
Reference
↑ČERBA, O. Anamorfované mapy [PDF]. Přednáška z předmětu Tematická kartografie. Plzeň: Západočeská univerzita, 19. 12. 2006. Dostupné z WWW: PDFArchivováno 20. 1. 2010 na Wayback Machine.
↑ abONDREJKA, Peter. Anamorfóza mapy a její možné využití pro vizualizaci dat z voleb [online]. 2011 [cit. 2013-01-23]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Tomáš Řezník. Dostupné z: PDF.