Amálie se narodila a vyrůstala v Paříži, přestože sídlo Salm-Kyrburgů bylo město Kirn v Porýní-Falci. Byla osmým dítětem svých rodičů a pokřtěna byla v kostele svatého Sulpicia v Paříži.
Na žádost rodičů se v roce 1782 jako dvaadvacetiletá provdala za erbprinzeAntonína Aloise Hohenzollern-Sigmaringen. Její nový domov ve městě Sigmaringen se jí však nelíbil a tři týdny po narození syna Karla se vrátila do rodné Paříže. Tam byl její bratr Fridrich III. zaneprázdněn stavbou Hôtelu de Salm, který sloužil jako pařížské sídlo rodiny Salm-Karburg a jako shromaždiště členů vysoké šlechty.
Francouzská revoluce
Během francouzské revoluce byli její bratr a její milenec Alexandre de Beauharnais v roce 1794 popraveni gilotinou a pohřbeni do hromadných hrobů. Amálie revoluci přežila a v roce 1797 využila svých konexí ke zjištění polohy hrobů, které byly před francouzskou veřejností skryty. Tajně koupila pozemek na rue de Picpus a nechala jej otevřít do zbytku zahrady, která se nazývá hřbitov Picpus.
O několik let později Amálie úspěšně využila svých kontaktů na Napoleonově dvoře k zprostředkování mediatizace rodů Hohenzollern-Sigmaringen a Hohenzollern-Hechingen. Stala se také poručnicí svého nezletilého synovce Fridricha IV. ze Salm-Kyrburgu, který se stal po otcově popravě v roce 1794 knížetem ze Salm-Kyrburgu.
Návrat do Sigmaringenu
"Amalienfels" na Dunaji
V roce 1808, po dvaceti letech v Paříži, se princezna vrátila do Sigmaringenu. Přestože její manžel stále žil a stále byli manželi, žili po zbytek života sice v přátelských vztazích, ale odděleně. Amálie žila nejdříve dva roky s přáteli, pak se v roce 1810 přestěhovala do budovy bývalého převorství Inzigkofen. Nakonec se přestěhovala do residence "Prinzenbau", kterou pro ni v Sigmaringenu postavil manžel.
Po její smrti ve věku 81 let její syn pojmenoval útes na břehu Dunaje v Sigmaringenu na její počest jménem „Amalienfels“. Její jméno a rodinný znak jsou vytesány do skály.
