Alvarezsauroidea (zástupci = alvarezsauroidi) je nadčeleď malých dravých nebo hmyzožravých (teropodních) dinosaurů, žijících v období pozdní jury až nejpozdnější křídy (před 160 až 66 miliony let).[1] Jejich fosilní pozůstatky jsou známé z území Asie, Severní i Jižní Ameriky a Evropy. Nadčeleď byla definována argentinským paleontologem José F. Bonapartem v roce 1991.[2]
Popis
Fosilie těchto dinosaurů byly poprvé rozeznány v 90. letech 20. století, od té doby jejich nálezů výrazně přibylo. Nejvíce jich dnes známe z území Číny.[3] Původně byli tito dlouhonozí běžci považováni za primitivní, druhotně nelétavé ptáky, dnes je vědci obecně považují za zástupce skupiny Maniraptoriformes nebo za blízké příbuzné skupiny Ornithomimosauria v rámci kladu Ornithomimiformes.[4]
Tito dinosauři byli vysoce specializovaní a jejich anatomie byla uzpůsobena životnímu stylu insektivorů. Jejich přední končetiny byly redukované a tenké čelisti nesly drobné zoubky. Byli zřejmě specializováni na pojídání termitů nebo jiných koloniálně žijících bezobratlých. Alvarezsauridi dosahovali délky v rozmezí pouhých 0,5 až 2,5 metru, někteří však mohli být i větší. Přinejmenším jeden rod - Shuvuuia - vykazoval také prokazatelné tělesné opeření (patří k tzv. opeřeným dinosaurům). Je pravděpodobné, že se stejně jako v případě ostatních teropodů jednalo o teplokrevné a aktivní živočichy.[5]
Vývoj skupiny
Nejstarší známé fosilie alvarezsauroidů pocházejí z čínské provincie Sin-ťiang a mají stáří kolem 160,1 milionu let (druh Haplocheirus sollers).[6] Nejstarší zástupci z vývojově vyspělé čeledi Alvarezsauridae pocházejí z geologického souvrství Bissekty na území dnešního Uzbekistánu a mají stáří kolem 90 milionů let. Právě v oblasti střední Asie mohla tato skupina vzniknout.[7] V současnosti jsou taxonomie, systematika a evoluční trendy u této specializované skupiny teropodů již poměrně dobře zmapovány.[8]
Alvarezsauroidi vyhynuli spolu s dalšími druhohorními dinosaury (s výjimkou ptáků) na samotném konci křídy, před 66 miliony let, v rámci hromadného vymírání K-Pg. Posledním známým druhem této nadčeledi je Trierarchuncus prairiensis, objevený v sedimentech souvrství Hell Creek na území Montany.[9]
V evoluci této skupiny lze pozorovat zřetelný evoluční trend k postupné miniaturizaci tělesných rozměrů.[10]
↑Bonaparte, J. F. (1991). Los vertebrados fosiles de la formacion Rio Colorado, de la ciudad de Neuquen y Cercanias, Creatcio Superior, Argentina. Rev. Mus. Agent. Cienc. "Bernardino Rivadavia". Paleontol. 4: 16-123.
↑Holtz, R.T. (2007). "Ornithomimosaurs and Alvarezsaurs". Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages. ISBN 978-0-375-82419-7.
↑Choiniere, J. N.; Xu, X.; Clark, J. M.; Forster, C. A.; Guo, Y.; and Han, F. (2010). A basal alvarezsauroid theropod from the Early Late Jurassic of Xinjiang, China. Science. 327 (5965): 571-574.
↑Averianov A., Sues H. D. (2017). The oldest record of Alvarezsauridae (Dinosauria: Theropoda) in the Northern Hemisphere. PLoS ONE12(10): e0186254. doi.org/10.1371/journal.pone.0186254
Naish, D. & Dyke, G. J. (2004). Heptasteornis was no ornithomimid, troodontid, dromaeosaurid or owl: the first alvarezsaurid (Dinosauria: Theropoda) from Europe. Neues Jahrbuch fur Geologie und Palaontologie, Monatshefte: 385-401.
Schweitzer, Mary Higby; Watt, J. A.; Avci, R.; Knapp, L.; Chiappe, L.; Norell, Mark A.; Marshall, M. (1999). "Beta-Keratin Specific Immunological reactivity in Feather-Like Structures of the Cretaceous Alvarezsaurid, Shuvuuia deserti. Journal of Experimental Biology (Mol Dev Evol). 255: 146-157.
Bonaparte, J. F. (1991). "Los vertebrados fosiles de la formacion Rio Colorado, de la ciudad de Neuquen y Cercanias, Creatcio Superior, Argentina” Rev. Mus. Agent. Cienc. “Bernadino Rivadavia”. Paleontol.. 4: 16-123.
Perle Altangerel, Norell, Mark A., Chiappe, Luis M., Clark, James M., (1993). "Flightless bird from the Cretaceous of Mongolia” Nature362, pp. 623–626 (15 April 1993) doi:10.1038/362623a0
Novas, F. E. (1996). “Alvarezsauridae, Cretaceous maniraptorans from Patagonia and Mongolia”. Mem. Qld. Mus.39: 675-702.