Alfred Louis Meiche (24. listopadu 1870 Sebnitz – 25. května 1947 tamtéž) byl německý historik, vlastivědec a lingvista.
Život a dílo
Meicheho rodný dům v Sebnitz, Lange Straße 12
Na základě vlastního výzkumu Alfreda Meicheho je známo, že jeho rodina pochází ze vsi Meucha v durynském Altenbursku, z jejíhož názvu je odvozeno příjmení. Meicheho dědeček Gottlieb August Meiche byl řemeslník a pouťový kejklíř. Meicheho otec Louis Meiche (1838–1907) se stal po svatbě v roce 1869 výrobcem umělých květin v Sebnitz. Se svou manželkou Augustou, rozenou Wehnerovou (1839–1926) se seznámil v roce 1866 v hostinci Stiller Fritz. Alfred Meiche byl jejich jediným dítětem.
Alfred Meiche se narodil 24. listopadu 1870 v Sebnitz v domě na adrese Lange Straße 12. Navštěvoval městskou školu v Sebnitz a následně pokračoval v letech 1885 až 1892 na Anenské škole v Drážďanech. Poté studoval moderní jazyky, němčinu a historii na univerzitách v Lipsku, Mnichově a Heidelbergu. V Lipsku získal roku 1898 doktorát za studii o dialektu církevní obce Sebnitz.
Od roku 1899 působil jako soukromý učitel v Drážďanech. V této době se stal členem četných vědeckých společností a spolků a redaktorem časopisu Über Berg und Thal, vydávaným Horským spolkem Saského Švýcarska, díky čemuž rozvinul plodnou vědeckou činnost. Věnoval se především kulturním a regionálním dějinám Saska, zejména Saského Švýcarska, Horní Lužice a jeho rodného města Sebnitz. Meiche byl spoluzakladatelem Zemského spolku saské ochrany vlasti a působil též ve Spolku pro saský folklór, Drážďanském historickém spolku a Hornolužické společnosti věd.
V letech 1905 až 1935 vedl Alfred Meiche z pověření Královské saské komise pro dějiny práci na Historickém místopisu pro Saské království. Za jeho úsilí o založení odborné školy pro vzdělávání v oboru výroby umělých květin v Sebnitz mu saský král Fridrich August III. udělil roku 1909 titul profesora.
Hrob Alfreda Meicheho na sebnitzkém městském hřbitově
Alfred Meiche během krize a inflace, následující po první světové válce, ztratil většinu svého majetku a zůstal bez stálého zaměstnání, čímž se s rodinou ocitl v existenční nouzi. Od roku 1933 žil s rodinou opět v Sebnitz, kde zakoupil vilu na adrese Feldweg 1. V období nacistického režimu byly výsledky jeho německo-slovanských výzkumů z politických důvodů potlačovány. Již v roce 1928 nazval německý pedagog a spisovatel Otto Eduard Schmidt Meicheho výzkum „slavjanofilskými triky“ a „spíše nebezpečnými domněnkami“. Je příznačné, že Schmidt v roce 1939 stal čestným členem nově založené Saské historické komise, naproti tomu Meiche byl jmenován pouze jako podpůrný člen.
Ze Sebnitz do Hinterhermsdorfu byla na Meicheho počest v roce 1938 z popudu Horského spolku pro Sasko-české Švýcarsko vyznačena turistická stezka Dr.-Alfred-Meiche-Weg. V roce 1946 obdržel Meiche od města Sebnitz čestné občanství. Jméno místního badatele nese od roku 1987 také Muzeum umělých květin a vlastivědné muzeum v Sebnitz umístěné na adrese Hertigswalder Straße 12, které vzešlo z městské sbírky starožitností a které bylo založeno v roce 1909 z jeho iniciativy.
Alfred Meiche zemřel 25. května 1947 ve svém rodném městě ve věku 76 let. S manželkou Gertrud, rozenou Burckhardtovou (1880-1961) měl tři dcery.
Vědecký odkaz
Sbírka Meicheho poznámek, obsahující asi 100 000 úryvků z důležitých dokumentů a knih, je v současnosti uložena v Hlavním státním archivu v Drážďanech. V duchu svých lipských univerzitních učitelů Karla Lamprechta a Eduarda Sieverse prosazoval Meiche zasazení regionálních historických událostí a vývoje do obecných historických souvislostí. Z jeho pohledu musely dějiny, folkloristika a lingvistické bádání zůstat ve vzájemném stálém vztahu, pokud měly vést k vědecky nezpochybnitelným závěrům. Výzkumem významu jmen míst, zeměpisných názvů a příjmení a studiem německo-slovanských kulturních vztahů ve středověku obohatil Meiche znalosti o historii osídlení Saska.
Knihou Sagenbuch des Königreichs Sachsen Meiche představil odbornému světu vědecky strukturovanou a vybranou sbírku saských pověstí a zároveň díky pomoci lužickosrbského učence Jurije Pilka představil pokladnici pověstí Lužických Srbů. Ve své hlavní práci Historisch-topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna využil materiály z Historického místopisu pro oblast regionu, který zhruba pokrýval oblast Saského Švýcarska. Kniha posloužila jako vzor pro podobná díla v jiných německých regionech.
Ostatní části jeho pozůstalosti, např. rukopisy, dopisy, fotografie a dokumenty jsou uloženy v Muzeu umělých květin a vlastivědném muzeu Prof. Alfreda Meicheho v Sebnitz.[1]
Dílo
Sagenbuch der Sächsischen Schweiz. Leipzig 1894.
Sebnitzer Feuerchronik. Sebnitz 1894.
Der Dialect der Kirchfahrt Sebnitz. Halle/Saale 1898.
Sagenbuch des Königreichs Sachsen. Leipzig 1903 (Leipzig 1985).
Die Burgen und vorgeschichtlichen Wohnstätten der Sächsischen Schweiz. Dresden 1907 (Sebnitz 2000).
Die Anfänge der Kunstblumenindustrie in Dresden, Leipzig, Berlin und Sebnitz. Meinhold, Dresden 1908.
Die Oberlausitzer Grenzurkunde vom Jahre 1241 und die Burgwarde Ostrusna, Trebista und Godobi. In: Neues Lausitzisches Magazin (NLM), Svazek 84, Görlitz 1908, s. 141–251.
Das Flurbild von Sebnitz in der Sächsischen Schweiz. Crimmitschau 1925 (Sebnitz 1993).
1900-1925 , Festschrift des Schul- und Heimatfestes zu Sürßen anläßlich des 25 jährigen Jubiläums der Schulweihe 19. Juli 1925 (Innentitel: Beiträge zur Geschichte der im Schulverband Sürßen zusammengeschlossenen Ortschaften). Pirna, 1925.
Historisch-topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden 1927 (Sebnitz 1991).
Ein Mühlenbuch – Von Mühlen und Müllern im Arbeitsgebiet des Gebirgsvereins für die Sächsische Schweiz. Dresden 1927.
Sagenbuch der Sächsischen Schweiz und ihrer Randgebiete. Dresden 1929 (Berlin 1991).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfred Meiche na německé Wikipedii.
↑Kunstblumen- und Heimatmuseum [online]. [cit. 2023-02-06]. Dostupné online. (německy)
Literatura
H. Lemme: Der Heimatforscher Alfred Meiche und seine Veröffentlichungen über die Sächsische Schweiz, in: Sächsische Schweiz. Berichte des Arbeitskreises Sächsische Schweiz in der Geographischen Gesellschaft der DDR 4, 1975, S. 171–182.
M. Schober: Prof. Dr. Alfred Meiche und seine Zusammenarbeit mit dem sorbischen Gelehrten Dr. Georg Pilk, in: Lětopis. Jahresschrift des Instituts für sorbische Volksforschung Reihe C – Volkskunde 20, 1977, S. 55–67.
H. Walther: Alfred Meiches Bedeutung als Sprach- und Namenforscher, in: Namenkundliche Informationen 52, 1987, S. 42–48.
S. Hoyer: Alfred Meiche Historiker, Namenforscher und Volkskundler Sachsens, in: Sächsische Heimatblätter 34, 1988, sešit 3, S. 136–139.
M. Schober: Meiche, Alfred. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Svazek 16, Duncker & Humblot, Berlin 1990, ISBN 3-428-00197-4, S. 633 an.
E. Hoffmann/M. Schober: Sorabistische Aspekte des Schaffens von Alfred Meiche im Spiegel seiner Korrespondenz mit Arnošt Muka, in: Lětopis. Zeitschrift für sorbische Sprache, Geschichte und Kultur 40, 1993, sešit 2, S. 98–128.
M. Schober: Alfred Meiche – Zum 125. Geburtstag eines sächsischen Heimatforschers. In: Landesverein Sächsischer Heimatschutz – Mitteilungen 1, 1995, S. 41–46.
