Živý obraz (kalk francouzského tableau vivant) je divadelní žánr, ve kterém živí herci v kostýmech zobrazují určitou scénu ve strnulé pozici připomínající tak figurální obraz.
Živé obrazy obvykle zobrazovaly – „oživovaly“ scénu ze známého uměleckého díla (obrazu, případně sousoší), nebo představovaly originální dílo, obvykle apoteózu nějaké osobnosti nebo alegorický výjev. Počátky živých obrazů lze hledat v pózách (Attitudes) Lady Hamiltonové, jejich zlatým obdobím je 19. století, zejména jeho druhá polovina. V českém prostředí jsou spojeny mj. se členy Sokola, tvorba živých obrazů je připisována i Járovi Cimrmanovi.
Do oblasti výpravných živých obrazů na historické téma patří Eckertovy výjevy z povstání tyrolského lidu proti okupaci Tyrol za napoleonských válek v letech 1809-1810, vytvořené v Praze roku 1880. Zvlášť výpravné živé obrazy a to na scéně Národního divadla dokumentoval v roce 1895 Jan Mulač.[1]
Současnost
V českém prostředí vzniká každoročně například Živý obraz Čekání na tramvaj. Skupina recesistů se pravidelně setkává v Berouně, aby odjeli tramvají, jež zde dle 100 let staré futuristické vize měla jezdit. Podle vyobrazení na staré pohlednici zde čekají na smyšlené zastávce a vtahují kolemjdoucí do vlastního obrazu.[2]
Reference
↑SCHEUFLER, Pavel. Živé obrazy a fotoscény. scheufler.cz [online]. [cit. 2022-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-06.
↑ŠAŠKOVÁ, Jaroslava. Když má tramvaj více než sto let zpoždění…. MF Dnes [online]. 9. 5. 2019 [cit. 2021-5-1]. Dostupné online.
Literatura
DAŇKOVÁ, Lucie. „Živý obraz“ a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století. Praha, 2016. bakalářská práce. Universita Karlova. Vedoucí práce Roman Prahl. Dostupné online.
