Konkrétní problémy: mj. bez referencí
Žíhání je druh tepelného zpracování kovů prováděné za účelem zlepšení některých vlastností jako je povrchová tvrdost a odstranění účinků některých operací (kalení, tváření). Provádí se zahřátím na „žíhací teplotu“ (500–1200 °C) a následným ochlazením na volném vzduchu nebo v hale při teplotě cca 20 °C.
Základní druhy
Bez překrystalizace
- žíhání rekrystalizační
- žíhání na odstranění pnutí
- žíhání protivločkové
- žíhání na odstranění vodíku (není časté)
S překrystalizací
- žíhání normalizační
- žíhání na zhrubnutí zrna
- žíhání izotermické
- žíhání homogenizační
- termomechanické tváření
![]()
Druhy žíhání
Naměkko (650–720 °C)
Používá se ke zlepšení obrobitelnosti u ocelí o obsahem uhlíku nad 0,4 % (pod 0,4 % C se obrobitelnost spíše zhoršuje, výjimku tvoří dílce tvářené zastudena, které se žíhají naměkko i při nízkém obsahu uhlíku.) Žíhání naměkko spočívá v ohřevu oceli na teplotu kolem Ac1, výdrží na této teplotě 3–4 hodiny (u legovaných ocelí i více) a pomalém ochlazování v peci. Tento postup má za následek přeměnu lamelárního perlitu na perlit zrnitý (globulární), a tím zlepšení obrobitelnosti. Žíhání naměkko se provádí také před kalením nadeutektoidních nástrojových ocelí.
Způsoby
- pod Ac1 (podeutektoidní oceli)
- nad Ac1 s pomalým ochlazováním nad 600 °C (nadeutektoidní oceli)
- kolem Ac1 rozmezí teplot kolísá mezi 670 °C–730 °C (eutektoidní oceli)
Ke snížení pnutí (600–630 °C)
Provádí se za účelem snížení vnitřního pnutí, které u dílců vzniká při předchozím tepelném zpracování, mechanickém zpracování, sváření, nebo tuhnutí odlitku ve formě. Zařazuje se obvykle po normalizačním žíhání, kdy může pnutí v dílci dosáhnout až 1/3 meze kluzu. Teplota žíhání je co nejblíže Ac1, nesmí ji však překročit, obvykle se provádí za teplot 600–630 °C s výdrží na teplotě 1–10 hodin. Ohřev i ochlazování musí být pomalé.
Rekrystalizační (550–700 °C)
Spočívá v ohřevu ocelí tvářených za studena (obsah uhlíku do 0,5 %) na teplotu, kdy se odstraní zpevnění vyvolané předchozím tvářením za studena. Při rekrystalizaci se mění vnitřní vazby mezi atomy, nemění se krystalická mřížka. Žíhací teploty mezi 550–700 °C, výdrž na teplotě 1 hodina a více, ochlazení na vzduchu. Používá se jako mezioperační žíhání při tváření za studena především u dílců s nízkým obsahem uhlíku.
Homogenizační (1000–1200 °C)
Slouží k vyrovnání chemických nestejnorodostí (nehomogenity), které vznikají při tuhnutí odlitků nebo ingotů. Žíhací teplota bývá vysoká obvykle 1100–1250 °C, výdrž na teplotě 10–15 hodin, v peci musí být ochranná atmosféra, aby nedocházelo k velkým ztrátám materiálu okujemi. Vlivem vysoké teploty velmi zhrubne zrno austenitu, což má za následek zhoršení vlastností ⇒ nikdy není konečným tepelným zpracováním.
Normalizační (750–900 °C)
Ohřev 30–50 °C nad Ac3 do oblasti austenitu, dostatečně dlouhá doba na této teplotě a ochlazování na klidném vzduchu. Slouží k odstranění nerovnosti struktury vzniklé předchozím zpracováním (výkovky, odlitky). Dochází ke zjemnění zrn austenitu a tím ke zlepšení mechanických vlastností, proto se používá u všech ocelí 12–16.
Izotermické
Spočívá v austenizaci, následném rychlém ochlazení na teplotu 600–700 °C, za dobu aby se provedla přeměna zrn austenitu na ferit a perlit. Po skončení přeměny se ochlazuje libovolnou rychlostí na normální teplotu. Používá se někdy místo normalizačního žíhání nebo ke zlepšení obrobitelnosti.
Obvyklý postup
- Slitina se zahřeje na žíhací teplotu.
- Výdrž na teplotě po předepsaný čas.
- Nechá se pomalu vychladnout.
Někdy je ale kroků víc než 3, tento postup se nazývá žíhací program.
Odkazy
Externí odkazy
Související články
