Řád ze Santiaga (španělskyOrden de Santiago), česky znám jako Řád svatojakubských rytířů či nejpřesněji Řád sv. Jakuba z Compostely, je španělským rytířským řádem, který je aktivní i v současnosti. Byl založen r. 1170 na základě rytířského bratrstva, chránícího poutníky do poutního místa Santiago de Compostela v Galicii.
Řád byl založen leonským králem Ferdinandem II., který spolu s ním bojoval proti muslimům. Prvním sídlem řádu byl hrad Cáceres, ale již r. 1174 rytíři přesídlili na hrad Uclés v Kastilii a kastilský král Alfons VIII. Kastilský se stal hlavním protektorem řádu. Jako řád potvrdil bratrstvo papež Alexandr III. r. 1175.
Symbolem řádu je červený svatojakubský kříž na bílém poli, patronem řádu je sv. Jakub Větší. Cílem řádu byla obrana proti muslimům. Rytíři nosili bílý oděv s červeným řádovým křížem.
Jejich řehole, založená na augustiniánské, byla specifická, neboť od počátku bylo možné přijímat ženaté muže. Ti pobývali v řádových pevnostech se svými rodinami, o které se řád v případě válečné výpravy staral a členkami řádu se mohly stát i ženy. Děti rytířů, poté co odrostly, mohly vstoupit do řádu, nebo si mohly vybrat světské povolání. Samozřejmě, že si ženatí rytíři museli předem vyžádat souhlas krále, a že museli žít během církevních svátků uvnitř kláštera. Přesto díky této možnosti řád velice rychle rostl v počtech členů i na majetku, a na svém vrcholu měl řád více majetku než calatravští rytíři a alcantárští rytíři dohromady.
V samotném Španělsku měl řád 83 komend, 2 města, 178 vesnic, 200 farností, 5 nemocnic, 5 konventů a univerzitu v Salamance. Řád měl asi 400 rytířů a mohl postavit dalších 1000 kopiníků. Kromě Španělska měli majetky i ve Francii, Itálii, Svaté zemi a Uhrách.
Portugalská větev řádu Řád svatého Jakuba od meče se stala autonomní r. 1288 a r. 1316 se stala samostatnou.
Stejně jako ostatní španělské řády se r. 1499 řád stal monarchickým řádem, pevně spojeným se španělskou korunou, což r. 1523 potvrdil i Svatý stolec. Od té doby má řád jako velmistra španělského krále a z původně duchovního vojenského bratrstva se stalo vyznamenání, udělované za zásluhy o stát a dynastii.
Řád přišel r. 1835 o majetek, ale funguje dodnes. Velmistrem řádu je španělský král Filip VI. Španělský, velkokomandérem je Carlos, vévoda z Kalábrie. Řád má 35 rytířů a 30 noviců, kteří musejí být urozeného původu až ke všem svým prarodičům, musejí být katolíci a nesmí být z nekřesťanských předků.